V sobotu večer jsme se vrátili z oslavy synových třicátin. Snacha je stejně stará, vnouček Jonášek má 2 a půl, Tomášek měsíc.Cesta přes D1 byla dlouhá, ale díky bohu bez zádrhelů. A tak na nás s manželem padla jakási nostalgie. A začali jsme vzpomínat. Na seriál Čtyři z tanku a pes, kdy jsme si na ně hráli. nejvíce jsme se hádali, kdo bude Šarik. Na můj první film v letním kině, kam mě a moji kamarádku vzala její maminka a byla to Pomáda. Pro čerstvé patnáctky neskutečný zážitek. Poprvé letňák a navíc Pomáda. mamka to fakt vymákla. A Travolta mě provázel i dalšími léty – z Horečky sobotní noci jsem už nebyla tak “na větvi ” jak z Pomády. O Osobním strážci a Duchovi je asi zbytečné mluvit. U Hříšného tance jsem kojila mladšího syna. A pak – zase Travolta a Kdopak to mluví. Milovaný film mých malých synů a dodnes se jen smějí. Jak kluci rostli – zase Travolta – Okrsek 49. Dnes je mladší syn hasič. Oběma klukúm jsem udělala Knihy života. A když jsme tak spolu mluvili, rozhodli se – tak z hecu – že Travoltovi napíšou. Napsali a pokud odpoví, v jejich očích ( a nejen jejich) stoupne a určitě se o odpověď podělím. Uvidíme. Taky míváte nostalgické chvilky?
