Někdy si člověk připadá jako ve zlém snu. Občas mám takový pocit i při sledování Černých ovcí.
Chrám je toho jasným příkladem. Postavit si chrám v rámci zástavby rodiných domů se stavebním povolením na dům a obtěžovat celé okolí shlukem lidí, který parkuje na cizích pozemcích, to chce odvahu.
Avšak v rámci českých zákonů to není tak těžké, což je smutné. Toto není jediný případ, kdy státní orgány nekonají, i když by měli a možná by to odradilo i jiné hlavičky od překračování zákonů.
Bohužel pokud se mohou spolehnout na to, že se jim prakticky nic nestane a maximálně dostanou jen pár papíru či upozornění, proč by dělali něco jinak. Takových případů už bylo v Černých ovcích nespočetně. Třeba postavení úplně jiného dobu, s jehož stavou sousedi neměli problém a námitky.
A přeci, člověk musí mít naději, že třeba se něco pohne. Když už nic, tak televize možná pomůže aspoň k nějaké činnosti. A když ne v tomto případě, tak v jiném určitě. 
