Plánování velkýchsnů: Založení týmu nadšenců pro život
Hledala jsem jak a kudy začít. Chci víc. Od života, sama od sebe. Ale někde musí být začátek všeho. Takže fantazie na špacíru a co vlastně umím… Sama sobě říkám “hledej, Šmudlo”. A pak ťukám zase další písmena pro svůj web a přijde to samo.
Co umím? Psát!
A o čem? O životě!
Nebude to nuda? Proč by měla být?!
Já nemám nudný život, neuměla bych takový žít. I z maličkosti umím vyrobit zážitek. To není jen schopnost nebo něco naučeného, to je dar. Nevěříš? To je Tvá věc.
Chtěla bych dělat daleko víc, ale někde musí být začátek a proč nezačít právě tam, kde se cítím nejlépe, kde jsem “rybou ve vodě”. Hraní si s písmeny, se slovy, s emocemi, s fantazií čtenáře.
Začátek všeho
Když jsem před bezmála třemi lety zdvořile a s vykáním požádala počítač, aby mne nechal zahnat nudu, bylo to jen vzájemné oťukávání. Brzy přišel můj první blog a mě začala práce bavit. Najednou ale blog nestačil a šla jsem tedy dál. Přešla na web a dál pracovala, psala, vymýšlela “zlepšováky”, učila se kódování, chápání sociálních sítí a jejich výhody, prostě vše, co bylo a stále je potřeba.
Jsem sama sobě šéfem, sama sobě zaměstnancem, sama sobě katem, sama sobě tvrdým kritikem, sama sobě bankou (což je to nejtěžší). Ale stejně jako roste má práce, rostu s ní i já. Už nejsem ta ustrašená holka, která se zdvořilou úctou vykala počítači. Nejsem ani tou, která se rozkoukávala a nevěděla, kam dál a co chtít.
Mám jasně dané plány.
Cesta a cíl
Můj skutečný sen a cíl je vzdálený počátku, skutečným snem je stvořit tým lidí, kteří milují život v celé jeho rozmanitosti a kteří budou chtít fungovat pro druhé. Ale to všechno je o čase, hledání, vytváření. V základu nejde o peníze. Nicméně zviditelnit celek něčím… něčím… něčím zapamatovatelným, to stojí za riskování.
A ať chci nebo ne, vše začíná a končí u mne. Teď to tak prostě je. Takže i prvopočátek všeho musím postavit já. Mám na to dost sil? No to si piš, že mám. A pokud si to nepíšeš Ty, pak Ti to napíšu já, protože právě to umím.
Je nejvyšší čas vymanit se z ulit a ze škatulek pacientů, začít ukazovat, že umíme mnohem víc, než si o nás myslíte. Zapomenout na vlastní bolístky a pomáhat cíleně druhým, zapojit se do sebemenších aktivit, které ve výsledku budou mít pozitivní dopad pro širokou veřejnost, byť to třebas i přehlédnete. Vynechat vlastní ego, zatnout zuby a máknout na tom, co má smysl.
O čem mluvím? Přeci o životě. O životě takovém, jaký je. Se všemi klady i zápory, ve všech barvách.
Kudy dál
Chtěla bych napsat knihu. Opravdu, takto jednoduchý je můj plán. Kniha o třech dějstvích
„Když se zblázní svět“
„Když se hroutí svět“
„Když se svět potká se životem“
Věnovat ji všem, kdo bojují s roztroušenou sklerózou mozkomíšní, věnovat ji rozjezdu vyšších cílů, udělat z ní pilotní záležitost všeho.
Šílený sen? Možná pro někoho ano. Ale jiný se mnou bude souhlasit. Začít jinak, než je zaběhaný rituál. Proč ne, sny mohou mít různou podobu, třeba i písemnou.
PS: Na ukázku jsem vložila i kousky dvou prvních kapitol z dějství “Když se zblázní svět”, pod názvy “A co když je to pravda? – Den první” a “A co když je to pravda? – Den druhý“
Sdílejte s námi svůj sen a proměňte ho s pomocí lidí ve skutečnost.
