Naučte se říkat ‘potřebuji pomoc’ jako maminka: Luckina cesta k seberealizaci
A díky bohu za to. Elišce je za pár dní 20 měsíců a já posledních pár týdnů začínám volněji dýchat.
Jsem typ člověka, který má v sobě hluboce zakořeněné, že je nejlepší zvládnout všechno na vlastní pěst. Přece nejlíp vím, jak to chci a kdokoliv jiný to logicky neudělá tak dobře. Bla bla bla. 🙂
A tak se vlastně děje to, že se starám o naší lišku Elišku, pracuji s holkama z výživy ve Wellnesii na takový úvazek, jak jen to jde (když slečna spí nebo po večerech), máme doma tak uklizeno, abychom mohli normálně žít, chodíme s Eli na plavání, do lesní školky Studánka, na malování do Výtvarného ateliéru v Berouně, jednou za 14 jezdíme do Prahy za kolegyněmi do kanceláře.. Všechno s tím naším malým štěstím.
Elišku bezesporu miluju nade vše, ale jen si představte, že si rok a půl nedojdete sami v klidu na záchod nebo se vysprchovat. Že to malé škvrně zajímá nejvíc na světě, co právě dělá máma. 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce.
Zpětně to dává smysl, že bylo jen otázkou času, kdy to ve mě dozraje do bodu, kdy začnu křičet, že už opravdu nemůžu. Ale můj návyk “hodné holčičky” mi nedal a tak moje dosavadní volaní o pomoc, vlastně nikdo pořádně neslyšel. Mluvila jsem moc potichu stylem “kdybyste náhodou někdo měl čas a mohl mi na dvě hodiny týdně pohlídat Elišku..”
Hledala jsem i placenou hlídací paní. Bez úspěchu. Čtyři ze čtyř, které u nás byly na zkoušku se omluvily, že hlídat naše kotě nebudou. Sice z toho vylezlo, že kvůli času, ale víte co. Já měla v hlavě tu svou představu, že bych to přece měla zvládnout já sama, bez cizích tetiček. Měla jsem strach jim naší princeznu úplně svěřit, tak nebylo vůbec možné, aby to vyšlo.
Naštěstí to došlo mě samotné, že bez času sama pro sebe budu spíš naštvaná na svět než spokojená máma. Důrazně jsem si stanovila, že když budu něco potřebovat, musím prostě zařvat do světa a ne se krčit v koutě a uťáple prosit o pomoc. A funguje to. Chodím najednou zas běhat, začala jsem číst knížku, koupu se, když potřebuju a jsem u toho sama v koupelně. Každý malý úspěch se v tomhle případě počítá. 🙂
Tak se tedy mámy, nebojme, si o tu pomoc říct. A pořádně.
Pohodu všem.
Lucka a Eliška
PS: Pokud nás chcete více sledovat, dejte To se mi líbí na nší facebookové stránce: https://www.facebook.com/eliscidoupe/
Zdroj foto:Pixabay.com
