Zažila jsem pro mě velice nepříjemnou věc.
Ostražitost a bezpečnost na veřejných toaletách: Můj příběh varuje
Po velmi dlouhé době jsme se domluvily s kamarádkou, že unikneme před všedními povinnostmi a půjdeme si sednou na víno. Já konečně nemusela být v práci a Dáda si domluvila hlídání její malé dcerky. Tak jsme tedy šly…
Uznaly jsme, že nejlepší to bude v místní příjemné hospůdce. Mají tam i zahrádku, tak jsme mohly sedět venku. Pozdní hodiny se blížily a začala nám být zima, tak jsme se odebraly dovnitř. V celé hospůdce jsme seděly jen my dvě, dva páry a asi osm nebo devět ukrajinsky mluvících cizinců.
Nevšímaly jsme si jich, taky proč bychom měly. Během půl hodiny na nás začaly všichni koukat a něco si špitat. To už mi bylo celkem nepříjemné, ale řekla jsem si, že si nenechám někým pokazit po tak dlouhé době volný večer.
O další půl hodinu se ukázalo, že jsem se měla sbalit a jít. A proč? Začali si k nám sedat jeden po druhém, najednou jsme byly v obležení lidí, kterým jsme pořádně ani nerozuměly. Dáda je typ, který se baví s každým a tohle nebyla vyjímka. Nechala jsem ji, ať se baví, přece jenom byly jsme tam dvě tak by si snad nic nedovolili. I to byla moje chybná domněnka…
Chtělo se mi na záchod a tak jsem šla. Bohužel, klíček od kabinky chyběl, ale kdo by mi tam chodil? S klidem jsem si sedla a v tom se rozrazily dveře. Stál tam jeden z nich a hrnul se dovnitř. “VYPADNI!!!” Křičela jsem tak nahlas, jak to jen šlo. On ani nemrknul a dál se snažil být co nejblíž u mě a sahat na mě. “VYPADNI, NESAHEJ NA MĚ!” Stále nereagoval. Měla jsem hrozný strach. Venku mě nikdo nešlyšel protože tam hrála hudba. Sebrala jsem poslední zbytky odvahy a vstala jsem. Nějak, ani nevím jak, se mi ho podařilo odžduchnout a rychle jsem utíkala ven.
“Sbal se a jdeme hned pryč!” Dáda nechápala co se mi stalo a ostatní taky ne. Zaplatily jsme, ale oni do nás pořád něco klavírovali. Měla jsem takový vztek, že jsem jednoho z nich vzala pod krk a důrazně mu vysvětlila, ať nás nechají na pokoji, že to, co udělal jeho kamarád je nechutnost, která se prostě nedělá.
Naštěstí mi rozuměl a snažil se mě uklidnit, že se omlouvá, ale s tím nemůže teď nic dělat. V hlavě se mi začat tvořit obrázek toho, co se mi mohlo stát, co mi mohl udělat, nikdo by mě neslyšel a rozbrečela jsem se…
Sice se mi snažili vysvětlit, že jen ten jeden je takový hajzl, ale co by mi to pomohlo? Už nikdy do toho zařízení nepůjdu.
Víte, neřekla bych ani půl slova, kdybych s ním flirtovala, provokovala ho, dělala na něj oči… ale ani jedno se nestalo.
Tímto Vás chci varovat a poprosit, ať jste i na tom záchodě ostražité. Zamkněte se, zarazte dveře nohou, nebo choďte ve dvou a více lidech. Ani na tom WC nejste v bezpečí.
Příběh podle skutečné události.
Zdroj foto:Pixabay.com
