Mrzačení ženských pohlavních orgánů (FGM) zahrnuje všechny procedury, které pozměňují nebo zraňují ženské genitálie z jiných, než zdravotních či lékařských důvodů a je mezinárodně uznávána jako porušení lidských práv žen a dívek.
Odráží hluboce zakořeněné nerovnosti mezi pohlavími, a představuje extrémní formu diskriminace žen a dívek. Tyto praktiky také porušují jejich práva na zdraví, bezpečnost a fyzickou integritu, právo na život bez mučení a krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení, a jejich právo na život v těch případech, kdy vede k smrti.
Přestože se FGM praktikuje především ve 29 zemích Afriky a na Středním východě, FGM je globální problém, a je praktikována i v některých zemích Asie a Latinské Ameriky. FGM přetrvává mezi přistěhovalci žijícími v západní Evropě, Severní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu, a to i přes to, že řada zemí FGM výslovně zakazuje.
Celosvětově UNICEF odhaduje výskyt FGM u 125 milionů žen a dívek. I když i v afrických zemích je FGM postupně zakazována (viz Protokol k Africké chartě práv z Maputo, který zakazuje i další tradiční praktiky), stále se odhaduje, že je FGM ohroženo kolem 30 milionů dívek mladších 15 let.
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) existují čtyři typy zákroku, který se provádí obvykle nožem, žiletkou či nůžkami.
