Jaroslav Foglar se narodil 6. července 1907 v Praze-Novém Městě v Benátské ulici č.3. Studoval Veřejnou obchodní školu. Zaměstnán byl jako úředník, pedagogický pracovník, odpovědný redaktor časopisů Mladý hlasatel, Junák a Vpřed. Pod přezdívkou „Jestřáb“ vedl po celý život skautské oddíly.
Ve čtyřech letech ztrácí otce a od té doby žije s matkou a starším bratrem. V roce 1914 se přestěhují z Nového Města na Vinohrady. Roku 1920 poprvé na výzvu svého staršího bratra navštěvuje skautský oddíl 48. klub oldskautů Jestřábi, podle kterého později dostal i svoji přezdívku Jestřáb. Jako třináctiletému (1920) mu vychází literární pokus, báseň Měsíční noci. V roce 1921 se mu naskytla možnost vstoupit do 34. pražského oddílu „Ohnivci“, kde získává i svoji přezdívku. Jeho první publikovaná povídka Vítězství vychází časopisecky roku 1923, a je vlastně prvním krůčkem ke spisovatelské dráze.
V roce 1925 končí obchodní školu, krátce pracuje v informační kanceláři firmy Wys Müller et Company a poté přechází na třináct let jako úředník k firmě Oskar Stein, velkoobchod papíren. O prázdninách vede skautský tábor, při němž poprvé zavítá do Sluneční zátoky na řece Sázavě. Po návratu z tábora se 34. pražský oddíl slučuje se slavnou Dvojkou a Jestřáb přechází do jeho vedení pod názvem Hoši od Bobří řeky. Po šedesáti letech nepřetržitého vedení předává oddíl v roce 1987 svému nástupci a řadí se tak mezi nejstarší oddílové vedoucí na světě.
V roce 1934 je vydána v nakladatelství Melantrich první Foglarova kniha – Přístav volá (původní název „Modrý život Jiřího Dražana“). Brzy přichází období Foglarova redaktorského působení v časopise Mladý hlasatel, kde 8. 5. 1937 vychází výzva k zakládání čtenářských klubů Ml. hlasatele. V létě vychází první vydání knihy Hoši od Bobří řeky s ilustracemi Z.Buriana. Od listopadu 1938 se ve vedení redakce objevuje Jaroslav Foglar spolu s Karlem Burešem a od 17. prosince vychází na pokračování, dnes již legendární seriál, Rychlé šípy, kreslený dr. Janem Fischerem. Roku 1941 je Mladý hlasatel zastaven nacisty. Těsně po válce rediguje Foglar časopis Junák, brzy však odsud odchází pro názorové neshody, aby založil nový časopis – Vpřed. První „foglarovské“ číslo Vpředu (č.18) vychází 9. 4. 1946 s legendární kresbou Rychlých šípů na titulní straně (autor Bohumil Konečný – Bimba). Tento časopis ukončil svoji činnost v roce 1948.
V padesátých letech Foglar působí jako vychovatel v domově mládeže pod dohledem StB. Ani v tuto dobu nepřestává psát. Po delší odmlce se v roce 1965 na trhu objevuje Tajemná Řásnovka. V Ostravském kulturním zpravodaji začínají vycházet Rychlé šípy i s novými příběhy, kreslenými Marko Čermákem.
V sedmdesátých letech se spisovatel věnuje převážně práci s oddílem, publikuje pouze časopisecky. Z tohoto období pochází kniha Náš oddíl, podložená více než šedesátiletou autorovou zkušeností ve vedení oddílu.
Ve věku 102 let umírá 18. února 1980 Foglarova maminka. Osmdesátá léta jsou poznamenána spoluprací s výtvarníkem Karlem Soudkem na kreslených seriálech Modrá rokle a Ztracený kamarád.
Po „sametové revoluci“ roku 1989 má Foglar plně otevřenu cestu k čtenářské veřejnosti. V nakladatelství Olympia vydává stínadelskou trilogii Dobrodružství v temných uličkách (Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří, Tajemství Velkého Vonta). 18. listopadu 1992 je spisovatel přepaden dvěma učni, kteří ho chtějí okrást o peníze. Ubrání se a zavolá o pomoc.
Od jara 1995 je J. Foglar dlouhodobě hospitalizován v nemocnici, ale podle možností dál vyjíždí na besedy se čtenáři. K devadesátinám J. Foglara a nedožitým devadesátinám dr. Jana Fischera pořádá Muzeum hl. m. Prahy rozsáhlou výstavu s názvem Po stopách Rychlých šípů. Vychází jubilejní 15. vydání knihy Hoši od Bobří řeky s pamětním listem. V roce 1998 se v televizi objevuje při setkání s dr. Karlem Burešem po neuvěřitelných padesáti letech. A v listopadu vychází v nakladatelství Olympia kompletní knižní vydání Rychlých šípů se všemi dosud vydanými příběhy.
Je tady zmínka o pseudonymu – pod pseudonymem Dug Savigan napsal Jaroslav Foglar jen několik povídek, které vycházely v časopise Vpřed v poválečném období. Nedočkaly se knižního vydání a tak jsou prakticky neznámé.
23. ledna 1999 umírá po delší nemoci v Thomayerově nemocnici v Praze
