Dnešní svátek svaté Barbory, bývá spojen s řadou lidových zvyků. Nejznámějším z nich je řezání tzv. barborek – třešňových větviček. Použít lze i višeň, jabloň, slivoň nebo zlatici – zlatý déšť.
Do vázy si je v minulosti dávaly dívky toužící po vdavkách. Když barborka na Štědrý den rozkvetla, do roka se měla uskutečnit svatba. Někdy dívka nazvala každou větvičku jménem chlapce, ženichem se stal ten, jehož větvička vykvetla jako první.
Kvítek z barborky ukrytý za šněrovačkou měl zase přivábit hocha, kterého děvče nosilo v srdci. Věřilo se také, že dívce, jež už není pannou, větvičky nevykvetou, proto některé dívky barborky raději schovávaly.
Jiná pověra mluví o využití barborek k odhalování čarodějnic. Stačilo při mši stočit rozkvetlý proutek do kruhu a podívat se skrz něj, čarodějnice stávaly zády k oltáři.
Dávnou tradici, která zůstává předzvěstí blížících se vánočních svátků, drží dodnes i provdané ženy. Barborky patří k obvyklé výzdobě vedle adventních věnců.
V předvečer svátku svaté Barbory obcházely dívky a ženy oblečené do bílého hávu vesnici, měly zamoučněný obličej a vlasy jim dobily zelené věnečky. Barborky obdarovávaly hodné děti ovocem a cukrovím, ty zlobivé dostaly našleháno metlou.
