Do 70. let vstoupily československé aerolinie ukrutně smolně, během čtyř let došlo k pěti pádům dopravních letadel. Začalo to 26. ledna 1972 u severočeské Srbské Kamenice s 24 mrtvými, následovalo 19. února 1973, kdy se na Ruzyni vzňal letoun Tupolev – zahynulo všech 66 pasažérů.
Do třetice pak 20. srpna 1975 havaroval československý stroj Il-62 u letiště v syrském Damašku, důsledkem bylo rekordních 126 obětí.
Asi nejznámější havárii, volně ztvárněnou i v seriálu Sanitka, přinesl poslední říjnový den 1975 – v pražském Suchdole zemřelo 75 cestujících.
Ovšem k tomu nejhoršímu na našem území se teprve schylovalo. Blížil se let ČSA 001 z Prahy do Bratislavy. Letoun startoval z letiště Praha-Ruzyně v 8:52 hod., s cílovým letištěm Bratislava-Ivanka (dnes letiště M. R. Štefánika) po trase Praha-Polná-Brno-Hodonín-Kostolany-Bratislava.Na palubě letounu se nacházelo 69 platících cestujících, 4 spolucestující (zaměstnanci ČSA), čtyřčlenná posádka a 2 palubní průvodčí – celkem 79 osob. Až po Kostolany probíhal let bez zvláštních událostí. V 9:29 hod dostala posádka instrukce k přiblížení a v 9:35 hod povolení k přistání na VPD 22.
Vše probíhá celkem normálně až do času 9:35:10. “Klesáme do letové hladiny 90,” ohlašuje se letoun z Prahy, dispečer z bratislavského letiště zareaguje: “Rozumím, oudržujte hladinu 80.” Moment – 90 (2750 metrů) nebo 80 (2350 metrů)? Zkrátka a dobře, kapitán s dispečerem jsou “každý jinde”, na vině je možná nesoustředěnost, možná špatná artikulace – to už se nedozvíme. Každopádně právě v této chvíli se rozehrál řetezec omylů a nepřesností, které za pár desítek sekund stočí letoun do vývrtky.
V 9:36:15 byl nešťastný letoun stále o tři sta metrů výše (a o padesát kilometrů za hodinu rychlejší) než podle dispečera, což by samo o sobě nebylo fatální; jen kdyby dispečer, který později absolvuje negativní test na alkohol v krvi, nevypočetl nesprávně vzdálenost letadla ČSA 001 od bratislavského letiště. Splete se o zásadních 15 kilometrů. A aby to nebylo málo, dojde ještě k několika pomýlením, které jen dokonají celou zkázu.
V 9:37:20 Iljušin pluje v zanedbatelné výšce 100 metrů a jen těsně míjí řídící věž bratislavského letiště. Bratislavané, kteří se v té době pomalu scházejí na pláž jezera Zlaté piesky, nevěří svým očím. Od letiště, které s rekreačním areálem přímo sousedí, se na ně se na ně řítí letoun, přecházející do vývrtky. Na útěk není čas.
V 9:37:30 škrtne o hladinu jezera křídlo, které se rázem odlomí, trupem letadla otřese mocný náraz – v tu ránu je už odhadem dvacet pasažérů mrtvých. A další rychle přibývají, jak se stroj potápí, oni jeden po druhém tonou. Zachránili se jen tři šťastlivci, kteří seděli na samém chvostu letounu, kde se vytvořila vzduchová bublina. Víc podrobností známo není, režim vydal na neštěstí informační embargo.
