I takový významný den se nalézá v kalendáři, byť o něm málo kdo ví. Zrovna tak, jako málo kdo tuší, jak je to s historií slunečních brýlí.
Sluneční brýle se v různých formách používají po celém světě již velmi dlouhou dobu. Římský panovník Nero používal na sledování gladiátorských her lesklý zelený smaragd, kterým se chránil před oslněním. Světlo také vadilo i Eskymákům, když se odráželo od sněhu. Jako ochranu vymysleli přeříznutý kousek kůže s otvory. Opravdové vynalezení slunečních brýlí se datuje někde mezi lety 1268 až 1289.
Kolem roku 1430, začaly čínský soudci používat jako sluneční brýle kouřový plochý křemen, nikoli ale jako ochranu před slunečním zářením, ale aby zakryli svůj výraz v očích a aby působily tajemně při rozhodování u soudů.
První moderní sluneční brýle navrhl v polovině 18. století James Ayscough. Velký problém však byl jak sluneční brýle udržet na nose. V roce 1730 přišel Edward Scarlett s vynálezem rámů, které byly schopny nést brýlové skla a zároveň držely na tváři. Rámy brýlí se tehdy vyráběly z kůže, kostí a kovu, namísto obrouček byly použity stuhy z hedvábí, které se uchytili kolem uší. Později přišli Číňané s použitím keramických stranice.
Až v 20. letech 20. století se nošení slunečních brýlí rozšířilo a začali se stávat i módní záležitostí.
V roce 1929 začal Sam Foster první masovou výrobu slunečních brýlí a prodej jeho slunečních brýlí odstartoval davové šílenství a neobešly se bez nich ani celebrity.
