Vynikající dabér a herec František Filipovský se narodil 23. září 1907 v Přelouči do rodiny flétnisty orchestru Prozatímního divadla, skladatele a kapelníka Františka Filipovského st. Po otci zdědil umělecké nadání, už od dětství hrál na různé hudební nástroje a v kostele zpíval na kůru. V Chrudimi vystudoval kurz při obchodní akademii. Při tom působil ve studentských představení a o prázdninách u venkovských společností. Odešel do Prahy na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studoval dějiny umění a estetiku (1929 – 1933). Současně vystupoval a režíroval na různých pražských scénách (v letech 1929 – 1930 to byla Velká opereta, Voice – band E. F. Buriana a Moderní studio J. Frejky a v letech 1930 – 1931 v Intimním divadle a ve smíchovské Aréně). Studia na UK nakonec nedokončil.
Profesionální dráhu započal v Osvobozeném divadle (1931 – 1938). Poté hrál ve Švandově divadle na Smíchově (1939 – 1940), v žižkovském Moderním divadle (1940 – 1942) a v divadle Uranie (1942 až 1944). Odtud se dostal do činohry Národního divadla (1945 – 1992). Rovněž hostoval od padesátých let na různých pražských scénách (Semafor či Viola).
Do povědomí diváků se zapsal rolemi studentů – šprtů a podlejzáků v oblíbených komediích Martina Friče. Byl Krhounkem v komedii ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA (1938) a Mazánkem ve snímku CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE (1939). Tyto dvě role hrál, když mu bylo dávno přes třicet.
Nejvíc proslul jako dabér. Zejména geniálním dabingem francouzského herce Louise de Funèse. Tohoto herce si již bez hlasu Františka Filipovského nikdo nedovede představit. Snažili se sice někteří herci (např. Jiří Císler, Jiří Lábus nebo Jiří Krampol) po Filipovského smrti dabing de Funèse napodobit, ale marně. Diváky rovněž upoutal namluvením baby Jagy v oblíbené ruské pohádce MRAZÍK (1964). Jako dabér se uplatnil i v českém filmu (např. večerníčkový seriál POJĎTE PANE, BUDEME SI HRÁT, jež převzal po náhle zemřelém Rudolfu Deylovi ml., modrá chobotnice v komediích CHOBOTNICE Z DRUHÉHO PATRA a VESELÉ VÁNOCE PŘEJÍ CHOBOTNICE). Na jeho počest se každoročně udílí „Cena Františka Filipovského“ nejlepším dabérům v jeho rodné Přelouči.
Filipovský získal tituly Zasloužilého umělce (1958) a v roce 1984 Národního umělce. Vedení Národního divadla ho jmenovalo svým zasloužilým členem (1968). Je rovněž autorem memoárových knížek „Šest dýmek Františka Filipovského“ (1981) a „Kamarád dobré nálady: Ze vzpomínek Františka Filipovského“ (1994). Jeho osudy se zajímala také spisovatelka Milica Zdražilová v knížce „František Filipovský“ (1982). Skvělý a oblíbený herec a dabér František Filipovský zemřel 26. října 1993 v Praze ve vysokém věku osmdesáti šesti let.
