Bohuš, respektive Bohumil Záhorský se narodil 5. února roku 1906 v Praze na Smíchově. Pocházel z dobře situované rodiny, jeho otcem byl inženýr Jan Záhorský (1872-1951), který se věnoval mostnímu stavitelství, později jako profesor přednášel na ČVUT a z pozice národních socialistů se věnoval i politice.
Bohuš Záhorský již od studentských let inklinoval k divadlu a nedokončil ani reálku; v roce 1923 přešel na Státní konzervatoř v Praze, kde studoval herectví na dramatickém oddělení. Již tehdy vystupoval v avantgardních projektech Jiřího Frejky a jeho Zkušební scény (v té době kvůli otci užíval pseudonym Bóža Horský). Nakonec nedokončil ani konzervatoř a nastoupil angažmá v divadle Rokoko (1925), které ale nedlouho poté skončilo bankrotem.
Následujících několik let zakusil Bohuš Záhorský strasti herecké profese v podobě častého střídání angažmá, často s nejistou budoucností, prošel kočovnou společností Anny Steimarové, jednu sezónu strávil v nově vytvořeném Uměleckém studiu Vladimíra Gamzy (1926-1927), znovu spolupracoval také s Jiřím Frejkou.
První filmové role přišly již na počátku 30. let. Během let se přehrál do převážně komediáních rolí starších mužů. Vedle hlavních (Zlatá svatba, Náš dědek Josef) se výrazně uplatnil i v menších rolích. V 60. a 70. letech byl oblíbeným TV hercem. Poprvé se objevil ve filmech Osvobozeného divadla po boku V+W. Svého prvního filmového dědečka vytvořil již krátce po čtyřicítce v Krejčíkově filmu VES V POHRANIČÍ (1948). Pak se od toho pohádkového – ve TŘECH PŘÁNÍCH (1958) přes starého krále Dobromysla v ŠÍLENĚ SMUTNÉ PRINCEZNĚ (1968) dostal až k filmu, který má Záhorského nejvděčnější filmový typ už v titulu: NÁŠ DĚDEK JOSEF (1976). Další filmové role: PUDR A BENZIN (1932), HEJ RUP! (1934), CÍSAŘŮV PEKAŘ/PEKAŘŮV CÍSAŘ (1951), HRÁTKY S ČERTEM (1956), DAŘBUJÁN A PANDRHOLA (1960), ČERVENÁ KŮLNA (1968), ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (1968), SVATÁ HŘÍŠNICE (1970), ZLATÁ SVATBA (1972), LIDÉ Z METRA (1974, povídka Balada o Bulfasovi), KONCERT NA KONCI LÉTA (1979).
Bohuš Záhorský byl dvakrát ženatý; o jeho prvním manželství (ukončeném rozvodem) dodnes kolují spekulace a nepřesné informace. V roce 1971 se jeho druhou manželkou stala herečka Vlasta Fabianová (1912-1991). Při příležitosti šedesátých narozenin obdržel Bohuš Záhorský titul Národního umělce (1966), kromě toho se mu dostalo řady dalších ocenění ze strany poúnorového režimu.
Pan Bohuš Záhorský umírá ve věku 74 let, 22. září roku 1980. Pochován je v Praze na Vyšehradském hřbitově.
