Jiří Adamíra se narodil 2. dubna 1926 v Dobrovicích na Mladoboleslavsku. Nejdříve vystudoval vršovické gymnázium a průmyslovku na Smíchově, ale místo dalších studií započal rovnou bez odborné průpravy divadelní dráhu, kterou rozvíjel ochotnicky už během studií. Byl členem Divadla mladých pionýrů (1945 až 1946), zlínského Divadla pracujících (1946 – 1950), odbyl si prezenční službu (1950 – 1952), Státního divadla v Ostravě (1952 – 1960) a Realistického divadla Zdeňka Nejedlého (1962 – 1990). Divadelní dekádu ukončil svým angažmá v činohře Národního divadla v Praze (1. srpna 1990 – 14. srpna 1993), jehož další možné úspěšné účinkování na této scéně přerušila až smrt.
Jiří Adamíra byl svou vrozenou noblesou, šarmem a inteligencí předurčen do postav aristokratů či členů inteligence, jimž nechybí hořkost, nadhled, ironie, cynismus, skepse a nezúčastněnost. Vysokou postavu, podlouhlý obličej s vysokým čelem a zdánlivé strohé vystupování doplňoval zejména svým hlubokým mužným hlasem.
Neobyčejně krásný a kultivovaný hlas Adamíra využil také při umělecké recitaci, např. antických textů (Viola, Lyra Pragensis), v rozhlase („Pozdravy“, „Paní Svět“, „Budování státu“, „Meteor“ aj.) a dabingu (př. STRAŠIDLA ZE SPESSARTU). Několik let byl také pedagogem na DAMU. Za svůj výkon Bedřicha Brenského v Moskalykově televizním dramatu MODLITBA PRO KATEŘINU HOROVITZOVOU (1965) se stal laureátem Státní ceny Klementa Gottwalda (1967), dále získal Cenu Jaroslava Průchy (1987) a titul Zasloužilého umělce (1989). Jeho umělecké a občanské názory měly kladný vliv na dlouholetou životní partnerku, herečku Divadla na Vinohradech Hanu Maciuchovou (*1945). Herec Jiří Adamíra zemřel 14. srpna 1993 na rakovinu páteře v Praze ve věku šedesáti sedmi let
