Opět tu máme jeden světový (mezinárodní) den, o kterém jsem neměla nejmenší tušení.
Světový den venkovských žen připomíná OSN každý rok 15. října, kampaň by měla zvýšit obecnou znalost specifik venkovského sociálního prostředí a podpořit snahy žen, které v něm žijí a pracují většinou v zemědělství. Obětují pohodlí a často i vyšší výdělky ve městě.
Venkovské ženy tvoří více než čtvrtinu světové populace, výsledkem jejich práce je více než polovina množství světové potravy. Přesto právě oblasti venkova jsou ekonomicky slabým prostorem a 500 milionů venkovských žen žije v chudobě.
A jaká je situace na českém venkově? Všichni to vidíme v podstatě dnes a denně, zemědělská výroba se u nás stále snižuje. Zemědělci mají problém s prodejem svých výrobků, ty jsou často nuceni prodávat i pod cenou.
Na konci 1. desetiletí 21. století stále docházelo ke značnému pokřivení světových cen zemědělských produktů způsobeném politickými tlaky. Největším regulacím podléhají cukr, mléko a rýže, především z důvodu zdanění. Celkově však bylo zdanění krmných obilnin a olejnin mnohem nižší než produktů živočišného původu.
V Čechách se tak mnohým chovatelům vůbec nevyplatil chov dobytka, výkupní ceny mléka a masa klesly na takové částky, že nepokryly ani „výrobní“ náklady. A tak spousta žen přišla i o tyto pracovní příležitosti a nezbývá jim, než za prací dojíždět do vzdálenějších větších měst.
Leč dopravní infrastruktura je značně omezená, počet školek se snížil a rodinné auto často využívá ve větší míře muž, pro ženu je proto velmi složité dojíždět do zaměstnání. Situaci by pomohla změnit větší nabídka částečných úvazků, školek a možností dopravy. Ženám by tak bylo umožněno pracovat v době, kdy jejich děti jsou ve školce.
Na druhou stranu bývají to ženy, které působí velmi pozitivně v rámci svých komunit a jsou v nich aktivní. Zároveň také roste zastoupení žen v místní politice. Tendenci žen spojovat vztahy ve vsích, ilustruje mimo jiné síť mateřských center, která se v posledních letech rychle rozrůstá po celé republice.
