105

Hlavní masopustní zábava začínala o „masopustní neděli“, která letos vychází na 14. února. Ta byla ve znamení zábavy a tancovaček. Proto se jí říkalo také “neděle taneční”.

Po bohatém obědě, na kterém nechybělo vepřové maso, zabíjačkové pochoutky, ani koblihy smažené na másle se pak všichni sešli v místní hospodě, kde pak následovala taneční zábava. A tancovalo se dokonce i druhý den v pondělí. Někde se konaly takzvané “mužovské bály”, určené pouze pro ženaté a vdané, zatímco svobodní tam neměli přístup. Někdy se tancovalo přímo na návsi a tanec se často protáhl až do rána.

V celém období Masopustu, tedy od konce Vánoc se v historii Českých zemích hojně pořádaly taneční zábavy, zabíjačky a svatby. Bylo to období hodokvasů, naplněné mnoha dalšími společenskými událostmi, jako byly muziky, bály, šibřinky, které v takové míře před ním a po něm nepřicházely kvůli postu v úvahu.

Právě v masopustu se svateb konalo nejvíce, a pokud se v obci zrovna žádná podobná událost nepořádala, mluvili lidé o „prašivém masopustu“. Masopust byl slaven všemi, od nejchudších až po krále. Králové strojili bohaté hostiny a pořádali panovnické masopustní reje, ty se poté přesunuly i na císařský dvůr do Vídně.

Zábavy se konaly jak na venkově, tak ve městě. Těm, kdo se slávy nezúčastnil, se posílala bohatá výslužka, kdysi na Moravě zvaná „šperky“ a v Čechách „zabijačka“. Výslužka většinou obsahovala ostatky, huspeninu, klobásy, jelítka, jitrnice, ovar, škvarky.

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account