František Gellner byl český, básník, prozaik, ilustrátor a představitel generace anarchistických buřičů.
Narodil se 19. června 1881 v Mladé Boleslavi do rodiny židovského obchodníka. S otcem cestoval po poutích jako kramář, poznal tak jejich typickou atmosféru. V rodném městě vystudoval gymnázium, které zakončil v roce 1899 maturitou.
Poté studoval dva roky techniku ve Vídni a posléze báňskou akademii v Příbrami. V roce 1905 vycestoval do Mnichova a Paříže, kde studoval malířství. Od roku 1909 studoval na malířské akademii v Drážďanech.
Roku 1911 se přestěhoval do Brna, kde pracoval pro Lidové noviny jako karikaturista a prozaik.
Gellner byl aktivní v politickém životě, neboť byl jednatelem Občanského klubu Lidové strany pokrokové. Ve 33 letech v srpnu 1914 narukoval jako záložník do rakousko-uherské armády, která ho vyslala na haličskou frontu. Už 13. září byl prohlášen za nezvěstného a dodnes není známo přesné datum a ani místo jeho úmrtí, uváděno je datum 13. září 1914.
Gellner byl zdatným kreslířem a svá díla publikoval v časopisech v Paříži, kde pobýval. Psal fejetony, básně, povídky i romány. Jeho bohémský způsob života a touha provokovat se v jeho tvorbě výrazně odrazily. Ovlivnily jej také moderní literární směry jako dekadence a symbolismus.
Mezi nejznámější jeho díla patří básnické sbírky Po nás ať přijde potopa, Radosti života, Nové verše. Jeho básně byly častokrát i zhudněny například kapelou Visací zámek, a to např. Všichni mi lhali nebo Perspektiva. Písničkář Pepa Nos nazpíval tytéž dvě básně, Jaromír Nohavica pak Radosti života, skupina Katapult Miluju severní nebe a Přetékající pohár.
