Valerie Kaplanová se narodila 12. září 1917 v Hlinsku. Do jedenácti let byla, díky svému otci, obchodnímu zástupci s botami, ve Vídni. Na přáni otce absolvovala rodinnou školu a stala se sekretářkou. Při zaměstnání hrála s ochotnickým souborem Živé jeviště. Poprvé se na jevišti ukázala již v roce 1930 v inscenaci „Úkazy našich dějin“ ve Vinohradském divadle.
Profesionální herečkou se stala až po druhé světové válce. Hrála v oblastních divadlech: v Zemském divadle v Liberci (1945 – 1948), v Karlových Varech (1948 – 1949), v Národním divadle v Brně (1949 až 1950), v Divadle pracujících ve Zlíně /Gottwaldově/ (1950 – 1952), opět v Karlových Varech (1952 až 1961) a nakonec ve Východočeském divadle v Pardubicích (1961 – 1. 10. 1979), jehož byla členkou až do odchodu na odpočinek, ale vystupovala zde až do své smrti. Příležitostně hostovala také v Praze (Divadlo Na zábradlí aj.).
Kaplanová byla nevšední herecký typ. Udivovala zejména svoji fyziognomií – hubenou a kostnatou postavou, brzo zvrásněným obličejem s nepřítomným a uhrančivým pohledem a skřípavým vysokým hlasem. Nejčastěji na jevištích (a později i ve filmu) hrála charakterní role matek a starých babiček (při hostování v Praze se představila ve hrách „Naši furianti“ a „Ivanov“). Léta byla provdána jako Tláskalová.
Mezi její největší, a u diváků nejoblíbenější, postavy bezesporu patří zlá kmotra v Zemanově pohádce HONZA MÁLEM KRÁLEM (1976), průvodkyně muzeem, ze které se nakonec vyklube samotný Jára Cimrman ve Svěrákově a Smoljakově smyšleném životopisném snímku JÁRA CIMRMAN LEŽÍCÍ, SPÍCÍ (1983) a zejména její senilní babička, ležící celý den v posteli na dvorku (tuto postavu Kaplanová převzala po zemřelé Erně Červené) ve druhém a třetím díle bláznivé letní trilogie SLUNCE, SENO… (SLUNCE, SENO A PÁR FACEK, 1989 a SLUNCE, SENO, EROTIKA, 1991) režiséra Zdeňka Trošky.
Díky svému neuvěřitelnému zjevu si ji rádi vybírali zahraniční produkce točící v Československu a později i v České republice (KVÍLENÍ VLKODLAKŮ 2, THE RAGGEDY RAWNEY, PROCES, GIORGINO, LA CASA ROSA atp.). V českém filmu si naposledy zahrála v roli babičky Filomény v pohádkové komedii Zdeňka Havlíčka ŠMANKOTE, BABIČKO, ČARUJ! (1998).
Jejího herectví nezapomněl využít rozhlas („Pěnkava s Loutnou“) a televize v inscenacích (CHODNÍK PŘES DUNAJ, PILÁT PONTSKÝ, ONOHO DNE, HONORÁRNÍ KONZUL nebo SEDM A JEDNA NOC) a seriálech (30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, TETA, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, ARABELA SE VRACÍ, RUSKÁ RULETA apod.).
Díky svému propagování televizní soutěže TUTOVKA (1992) si u diváků vysloužila populární přezdívku „Babka Tutovka”. Byla nositelkou Ceny Senior Prix (1994) a Medaile města Pardubic (1995). Jedna z nejzajímavěji vypadajících českých hereček Valerie Kaplanová zemřela 12. května 1999 v Pardubicích ve věku nedožitých osmdesáti dvou let.
