12. srpna 1881, měsíc před definitivním a slavnostním otevřením Národního divadla, vznikl v pozdějších odpoledních hodinách na střeše divadla požár, který se nepodařilo uhasit.
Následky požáru byly velmi vážné. Zcela vyhořely dřevěné části střech, železná konstrukce střechy byla zničena a propadla se dovnitř budovy a z větší části bylo zničeno i vnitřní vybavení divadla. Tato tragédie dolehla na českou veřejnost velmi citelně, neboť divadlo bylo vnímáno jako opravdový národní kulturní stánek.
Šetření tehdejších orgánů vedlo nakonec k obžalobě dvou zámečníků, Jenische a Ziniburga, kteří dne 12. srpna odpoledne před vypuknutím požáru na střeše Národního divadla pracovali. Jejich úkolem bylo připojit měděný drát ke hromosvodu letováním s pomocí mosazi.
K provedení spoje potřebovali zámečníci plechová letovací kamínka. V těchto kamínkách se rozžhavilo dřevěné uhlí, do kterého se letovaný spoj vložil. Zámečníci při soudním líčení vypověděli, že po ukončení této práce zalili žhnoucí dřevěné uhlí v kamínkách vodou, a poté je umístili do měděného okapového žlabu v místě, kde zůstal zbytek dešťové vody.
Výslech zámečníků u soudu byl od samého začátku zjevně veden tak, aby za jedinou příčinu vzniku požáru bylo možno označit nedbalostní jednání obžalovaných zámečníků při dodržování požadavků na požární bezpečnost. Žádost obhájce zámečníků o provedení praktické zkoušky nebyla prokurátorem a soudem přijata, a tak byli oba zámečníci odsouzeni pro přestupek.
Jako trest jim byl uložen týden vězení zostřený dvěma půsty. Výše trestu byla na první pohled nepatrná, avšak výklad, že požár Národního divadla vznikl nedbalostí dvou na střeše pracujících zámečníků se traduje v různých pramenech dodnes včetně pramenů týkajících se historie požární ochrany.
