Na začátku chci upozornit, že nemám ráda politiku, leckdy politikům ani nerozumím – podle mne mluví řečí nám běžným lidem nesrozumitelnou.
Přesto mi to nedalo a musím k 1. kolu prezidentských voleb napsat alespoň pár slov.
Upřímně přiznávám, že nechci řešit, kdo je vítěz a kdo poražený. Všech 8 kandidátů do své kampaně dalo to nej ze sebe a svého přesvědčení.
A všichni se zaštiťují demokracií. A já jsem člověk, co je demokracií nadšený od prvního dne, kdy jsme na Národní třídě začali socialismus tlačit do kouta.
A tak mám radost i z demokratických voleb. Jenže kolikáté volby to za poslední dobu jsou – mám pocit, že neustále chodím volit – prezidenta, starostu, poslance, senátory – je těch voleb nějak moc a já jsem z toho trochu unavená. A zděšená- to nejsem tedy přímo z voleb,ale z toho, co se kolem nich děje. Kolik znalců politiky najednou na internetu a facebooku sdílí své komentáře, velmi často tak drsné a sprosté, přímo až nenávistné, že se mi z toho trochu tají dech. Tolik nenávisti sebou tyhle projevy nesou. A tak se vždycky těším na dobu, kdy se situace uklidní a všichni ti glosátoři se zklidní a já si na internetu přečtu normální zprávy (pokud tedy vynechám všechny ty hromadné nehody, loupeže, vraždy a znásilnění- vážně jsme takoví cvoci, že o tom chceme číst a je jich plný internet?).
A tak trochu doufám, že demokracie vydrží všechny tyhle nedemokratické komentáře a poznámky. A upřímně- budu ráda, až bude po volbách – až demokraticky projevíme názor, bude zvolen jeden většinou lidí volený kandidát, a opět naivně doufám, že druhá protistrana uzná princip demokracie a popřeje vítězi – bez urážek a zlých slov. Takovou demokracii jsme přece vždycky chtěli, ne?
