Za lidskost a laskavost

Když využíváte služby České pošty, často se stane, že balík nedorazí, kam má, tedy k vám. Buď dorazí někam jinam, nebo nedorazí vůbec. Nebo jako zázrakem dorazí rovnou na poštu, aniž by vás na to někdo upozornil.

Podobně se to má i se zbožím, které se sem tam zatoulá jinam, tedy do jiné prodejny.

Není to tak dlouho, co jsem mluvila s kolegyní z nedalekého knihkupectví.

„Máte u nás zboží. My ho přebrali a já ho chtěla nahrát, ale zjistila jsem, že nepatří nám, ale vám,“ vyslechla jsem si. Oblékla jsem si proto bundu, popadla klíče od prodejny a vyrazila na krátkou vycházku pro balík.

„Takže tohle je pro nás?“ koukala jsem na velkou bednu, znovu zalátanou páskou, která na mě čekala na podlaze.

„Jo,“ odvětila kolegyně.

Dala jsem ruce v bok, zhluboka jsem vydechla a zhluboka se nadechla. Tohle bude pro moje dobře ukryté svaly, které nikdy nikomu neukazuju, hodně velká zkouška. Ovšem já ji zvládnu. Jsem malá. Nemám žádnou sílu. Ale zvládnu to.

Uchopila jsem bednu do náruče, tiše zaskučela „Ježíši“ a s těžko ukrývanou obtíží se narovnala.

„Ještě tě to zlomí,“ pravila kolegyně a bůhvíproč na mě koukala s jakousi podivnou nedůvěrou, jestli vůbec dojdu.

V duchu jsem si opakovala, že to zvládnu, že to mám přece kousek, a dodávala přání, abych si neudělala kýlu.

Rozloučila jsem se a hlemýždím krokem zamířila pryč.

Když jsem stanula před jezdícími schody, vystrčila jsem krk, abych se podívala přes bednu a… musela si upřímně přiznat, že mám problém.

Jestli nastoupím na schody, sjedu je po hubě, a to se mi zrovna nechtělo. Objednávací doba u zubaře je prý dlouhá.

Chvatně jsem uvažovala, že krabici budu muset postavit na schod a poslat ji napřed.

Ještě jsem nebyla zcela rozhodnutá, že to tak učiním, když jsem za sebou zaslechla pohyb.

Uhnula jsem na stranu, abych nebrzdila provoz, jelikož mi bylo jasné, že to mám na dlouho.

„Asi jste si ukousla velké sousto,“ zaslechla jsem.

Otočila jsem se za hlasem. A spatřila bezdomovkyni, řekněme známou firmu. Vídám ji často. S velkou taškou a dekou. Vždy čistě oblečenou a upravenou, jak jen bezdomovkyně může být. Říkejme jí třeba Monika. Tvrdí o sobě, že je učitelka. Slovník i vyjadřování má širší než leckterý „špičkový“ manažer. A čte. Jednou si k nám zašla koupit knihu od Stephena Kinga. Dokonce se ptala i na práci, ale to by bylo na jiný fejeton.

„Jo,“ přiznala jsem. Člověk si musí umět přiznat, že na něco nemá sílu.

„Pomůžu vám,“ natáhla se po bedně a vzala mi ji z rukou.

„Děkuji,“ řekla jsem laskavě a usmála se.

Nastoupila jsem na schody, ona s bednou hned za mnou.

„Musíme si pomáhat,“ prohodila.

Souhlasila jsem.

Sjely jsme jedno patro, i druhé.

Sotva jsme se ocitly v přízemí, obrátila jsem se na ni.

„Tak, děkuji ještě jednou,“ natáhla jsem ruce, abych si bednu vzala zpátky.

Monika zakroutila hlavou. „Řekněte kam?“

Vydaly jsme se k mé práci.

Během krátké cesty jsme si povídaly. O tom, jak se k sobě navzájem my lidé chováme špatně. Jak si nepomáháme. Jak jsme na sebe hnusní. O tomhle tématu by, předpokládám, mohla psát romány.

„To já nemám ráda, nelíbí se mi to,“ prohlásila jednoznačně.

„Mně taky ne, všechno je to zbytečné,“ přikyvovala jsem.

Jakmile jsme dokráčely k cíli, Monika postavila bednu na podlahu.

„Děkuji,“ znovu jsem poděkovala. Tohle slovo jako by v posledních letech vycházelo z módy. Je proto potřeba ho častým opakováním do módy vracet.

„Nemáte zač,“ pověděla, pousmála se a vydala se po vlastní cestě. Krkolomné. Bezdomovecké.

Možná (určitě) by se na ni někdo díval skrz prsty i přimhouřené oči. Poněvadž je to přece bezdomovkyně. Fuj. Od té si pomoct nenechám.

Možná (určitě) by nad ní „ti lepší“ ohrnuli nos.

Možná by někdo její nabídku pomoci odmítl.

Odmítl by lidskost.

Odmítl by laskavost.

Odmítl by to, co dřív bývalo normální.

Pomoc bez očekávání.

Nevím, jak dlouho žije (přežívá) na ulici. Ani jak se na ni dostala.

Zato vím, že se zachovala lépe než kterýkoli „slušný“ člověk.

Když začneme u sebe a budeme svět napravovat takovými podstatnými maličkostmi, tak se z balastu, do kterého jsme zabředli, vyhrabeme.

Pomalu, ale vyhrabeme.

Za lidskost a laskavost!

AKM