Říká se, že neplánované akce jsou ty nejlepší. O pravdivosti tohoto tvrzení jsem se v poslední době přesvědčila hned několikrát, a to nejen po pracovní stránce. Zná to asi většina z nás, jsme v jednom kole a příliš nevnímáme, jak čas letí. Takže když mi někdy v loňském roce kamarád říkal, že v květnu budou mít v O2 areně koncert Queenie, připadalo mi to hrozne daleko. Řekla jsem si, že super a nějak informaci zasunula stranou. Navíc koncerty ve velkých halách nejsou úplně tím, co bych vyhledávala.
Pak přišel květen a z různých stran na mě občas vyskočily hned dva termíny koncertů. Bohužel, na oba jsem již měla naplánované pracovní akce. Jestli ale něco v životě opravdu platí, pak to, že všechno je jinak. Páteční plány se tedy změnily a přesně v tu chvíli přišel e-mail od kolegy, jestli někdo nechceme dva lístky na Queenie. A když už jsem měla ten volný večer a mohla i ta nejlepší parťačka pro podobné akce, u níž jsem navíc věděla, že potřebuje přijít na jiné myšlenky, bylo jasno. Přijaly jsme výzvu, vystoupily ze své komfortní zóny a vydaly se do největší české haly, a to hned do největšího mumraje kolem pódia.
Freddie žije!
A vzhledem k tomu, že vám často přinášíme i kulturní tipy a zároveň testování a recenze jsou na Ženách s.r.o. na denním pořádku, tak tady krátce vše v jednom. Koncert Queenie v O2 areně byl tím nelepším, co jsme za poslední dobu zažily. Naprosto dokonalá show světového formátu, kdy si plusové body připsali už tím, že začali přesně na čas. To se totiž vidí velmi vzácně. Mohlo by se zdát, že písně skupiny Queen fungují vždy a všude, ale ve skutečnosti ne každá interpretace jim sluší. V případě Queenie máte pocit, že Freddie Mercury je zpět. Současně by ale nebylo správné považovat je za pouhou kopii. Dávají do svých vystoupení vše a ve chvíli, kdy přidají píseň z vlastní tvorby, i největší znalci kapely Queen znejistí, že tuhle od nich neznají.
Show v O2 areně byla dokonalá po všech stránkách. Veliký klobouk dolů celému týmu, který koncert připravoval, protože něco takového poskládat dohromady opravdu není jednoduché. Některým kritikům, kteří najdou něco špatného na všem, bych vzkázala, ať se nejprve zamyslí nad tím, co sami dokázali. Kritizovat umí každý, skutečně něco vytvořit ale už málokdo. Queenie si ty vyprodané arény opravdu zaslouží. Skvělí byli i hosté. Ondřej Ruml si v písni Under Pressure precizně střihl part Davida Bowieho, Petra Alvarez zazpívala s Michaelem Kluchem nádhernou píseň Barcelona a Maranatha Gospel Choir, který doprovázel hned několik písní, si opět ráda někdy poslechnu třeba i na jejich samostatném vystoupení. Po koncertě, který kdyby trval do rána, tak to vůbec nevadí, jsme se zmohly na jediné: „Bylo to boží!“
Show must go on
Ve chvíli, kdy dojmy z tohoto večera ještě postupně doznívaly, náhodou jsme zjistila, že Queenie vystoupí na Dnech Kralup. Rozhodnutí bylo opět rychlé, mám to kousek a do města, kde jsem strávila kus dětství, vždy ráda zajedu. Tentokrát jsme vzala za kulturou maminku a rozhodně nelitovala, že jela (dokonce jsme ani nezmokly – zasvěcení vědí :D). Queenie zkrátka umějí udělat perfektní show ve velké hale se spoustou efektů, ale i bez nich na městských slavnostech. Takže pokud je tato hudba vaší krevní skupinou, koukněte na www.queenie.cz a vydejte se na některý z příštích koncertů. I když budete muset kousek popojet, určitě to stojí za to.
Pánové, jste králové a jen tak dál 🙂
Foto: se souhlasem Kristýny Solničkové a Ireny Holčákové
Nádhera, děkuji za příspěvek 🙂
Krása a nádhera, chvíli jsem měla pocit, že jsem byla na koncertě s vámi. Freddieho jsem milovala a dodnes huoráda poslouchám