Máte svou oblíbenou a neoblíbenou barvu? Můžou mít barvy skrytý a symbolický význam? Bývaly doby, kdy bych si dobrovolně nic růžového nekoupila. Byla to barva, ze které jsem málem měla osypky. Pak mi ale jedna vědma osobně vybrala růžový energetický náramek, že prý se pro mě hodí. Čuměla jsem na ni, jako by spadla z višně…
Zmíněný náramek jsem držela v ruce a utěšovala se tím, že ten růžový odstín je vlastně i trochu oranžový 😁 Přišlo mi, že ta vědma mi vybrala tento náramek naschvál. Vždyť se mi k ničemu nehodí! Nějakou dobu mi náramek ležel ve skříni.
Po určité době mi začalo být trochu líto, že ho nikam nenosím. Nakonec jsem si řekla, že se vlastně celkem hodí k bílému oblečení. Tak jsem přežila jeden den s růžovým náramkem 😁
Uplynulo mnoho let a ten náramek mám pořád. Nosím ho jen občas, ale s úplně jinými pocity než před lety… Už mi nepřipadá jako něco nepatřičného. Možná je to tím, že pravidelně věším na šňůru dceřiny růžové trička a šaty. Ona si je vybírá v obchodě sama, já z ní opravdu růžovou princeznu mít nepotřebuji. Možná už jsem mírnější, trpělivější a taky ženštější než před lety. Někdy člověk nemusí na vše reagovat, stačí se usmát a myslet si svoje. Růžová není o tom, že jsem nezralá infantilní holčička. Obléct si růžovou byla pro mě dříve velká výzva. Jako bych tím ukázala, že nemusím vždycky bojovat a být silná. Hodně mi v tom pomohl silný muž po boku, který mě některé věci nenechá dělat. A taky mi občas nosí růže. Květiny, které mi dřív nic neříkaly. Po jeho boku se učím být dámou, ne bojovnicí, kterou mám ve jméně 😁
Růžová je hodně ženská barva a já už se postupem času nebojím být více ženská. Trpělivost, laskavost a klid kolikrát vyžadují hodně velkou sílu a sebeovládání. Postupem času se učím zbytečně nepřilévat olej do ohně. Horké hlavy po chvíli vychladnou a s odstupem se řešení hledá kolikrát snáze a líp. Trpělivost nese růže 🌹
Jak jsem kdysi slyšela: ženy toho můžou v dnešní době dělat hodně, ale to neznamená, že za každou cenu musí…
Jak to máte s růžovou vy? Máte nějakou barvu, kterou jste se postupem času naučily mít rády?
Zdroj obrázku: freepik.com
Krásně sepsané, takto já to mám se žlutou barvou. Můj odpor ke žluté nastal na střední škole, kdy se mě ruštinář zeptal, :kakyj cvět ja neljubju” (jako barvu nemám ráda). A já honem přemílala v hlavě, a řekla jsem žoltyj cvět. A tehdy mi došlo, ž e je to pravda. Dodnes, a to jsem už 42 let ze školy, nemusím mít kromě květin nic žlutého, na sebe ani v domácnosti, doplňky, prostě NIC.
Žlutá růže nebo slunečnice mi nevadí. Ke kytkám tahle barva patří.
No a s milováním růží jsem to měla podobně jako vy. Protože každý obdivoval růže, tak já měla raději jiné květy, ale manžel (jsme spolu 13 let) mi začal růže nosit každý týden a id té doby je miluji. Zrovna tu ještě jednu mám od 28.8., kdy jsem ji dostala k výročí. 🙂
To moc milé od Vašeho manžela ❤️ Je pravda, že růže mi opravdu přišla jako klišé….
Miluji růžovou sezónu na Petříně.