Nikdy jsem žádnou kočku neměla, a dokonce po tom ani netoužila (navíc moje alergie na zvířecí srst a chlupy by po ní toužila ještě méně), a přesto mě tato drobná skutečnost nezastavila v tom, abych ve svém románu Přes práh o jedné kočce napsala.
Vlastně to není kočka. Je to kocour. Jmenuje se Olly, má všechny čtyři tlapky (zatím), nepochroumaný ocas, miluje květiny a lidi (dává přednost těm, co jsou k němu přítulní) a trpí samomluvou, které pro jistotu rozumí jen on sám.
Na 8. 8. 2023 připadá Mezinárodní den koček, a tak Ollymu přeji k tomuto významnému dni všechno nejlepší! Hodně kytiček, kterým bude moci věnovat svoji poctivou péči, hodně lidí, co se nebojí kočičího objetí, a spoustu dobrot, co polechtají jeho mlsný jazýček.
Takže – mléko až do dna!
AKM
Foto: Aneta Kollerová Mašková (ilustrace od Karolíny Urbánkové)
Anetko, hezky jsi to napsala. Já sama kočky taky nemohu, ani nesmím. Jsem na ně alergická, zrovna jako Ty…
Děkuji, Leničko. 🙂 I kdybych kočku chtěla a přemýšlela o jejím pořízení, tak moje alergie by mi rozhodování usnadnila. 🙂
jasně, my nemáme ani pejska, a ty miluji, ale nesnesla bych v paneláku jejich chlupy… máme jen plyšové medvídky 🙂 🙂 🙂
My máme taky hodně plyšáků. 🙂 Na ty jsme s manželem ujetí. 😀
Paráda, pobavila jsem se 🙂
To jsem ráda. 🙂