94

Po náročném dni jsem měla od testovací jógy jen jediné očekávání – relaxaci.

Při vstupu do nového prostředí mezi cizí lidi bývám ostražitá a uzavřená, mlčím a pozoruji. Hned u vchodu jsem potkala dvě vycvičené slečny (štíhlé, pravděpodobně sportu se věnující), které věděly, jak otevřít. To mě potěšilo. Ukázaly se jako výhodný kontakt – věděly, kde je šatna, WC a sál (cvičiště).
V šatně mě překvapila zima. Zalitovala jsem, že jsem si nevzala mikinu.

Na cvičišti jsem zaujala strategické místo u topení. Začali se scházet spolucvičenci. Rozdělila jsem si je do několika skupin. První dělení bylo podle pohlaví – celkem mě překvapil vyrovnaný poměr žen a mužů. Na několik vteřin jsem si pomyslela “super seznamka!”, ale tuto myšlenku jsem záhy zahnala. Dalším dělením do mých interních  podskupin se totiž vyjevilo, že v podstatě všichni přítomní muži působí asketickým dojmem. Takže nic pro mé labužnické já!
Ženy byly většinou “vycvičené”, štíhlé, některé s potenciálem, že se stanou asketickými. Sebe jsem zařadila do samostatné skupiny – prostorově výrazná masotariánka.

Ještě než jsme začali cvičit, propadla jsem panice, že nemám umyté ruce. Jala jsem se tedy hledat umyvadlo. Po cestě mě nejaký cizí muž pozdravil “ahoj”. Má připravená odpověď “dobrý den” mi připadala nepatřičná, tak jsem trapně mlčela. Mé podezření, že “my jogíni” si tykáme, potvrdil později pan cvičitel.

Začali jsme zahřívacím cvičením. Žádné vedro mi nebylo. O to víc mi podivně křupalo v krku. Jako poslední zahřívací cvičení byla masáž nějakého bodu na holém břiše. Pan cvičitel vyhrnul tričko a na svém plochém břiše nám ten bod ukázal a dal instrukce, kde ho najít. Na této akci jsem viděla dvě hlavní úskalí: 1. vyhnout tričko a vyvalit špek a 2. nahmatat ukazovákem a prostředníkem okraj hrudního koše (zas ten špek) a uprostřed toho “V” najít ten správný bod. Bod jsem nakonec odhadla a co nejnenápadněji masírovala. Pak následovalo cvičení Pozdravu slunci, který “už všichni známe z minula”. Pokusila jsem se dbát pokynů a enormní snahou zakrýt svou opožděnost.

Má očekávání se nakonec naplnila – přišla relaxace. Nadšeně jsem uposlechla pokynu “vezměte si dvě deky, at se máte čím přikrýt” a změnila se v mumii . Ten stav na hranici bdělosti a spánku byl úžasný!
Pak následovala teorie – toky energií a pět jogínských těl – aspoň doufám, že jich bylo 5. Ještě že jsme dostali všechno na papíře a můžu si to ještě nastudovat. I když musím přiznat, že mi to do mého křesťanského životního modelu úplně nezapadá. Ale to nevadí, za týden půjdu zas!
Markéta

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account