Tělo má vlastní inteligenci. A já ji konečně začala vnímat
Dlouho jsem fungovala tak, jak jsme to naučení.
Jet. Vydržet. Zvládnout.
Přicházím z baletního prostředí, kde bylo normální jít přes hranice těla. Porovnávání, výkon, kritika. Tělo nebyl partner, ale nástroj. Když bolelo, ignorovalo se a jelo se dál. Dlouhé roky po skončení baletní éry jsem stále cítila jisté odpojení od svého těla. Nedokázala jsem vnímat jeho signály, když si o něco říkalo. A tehdy jsem si poprvé řekla, že s tím něco musím udělat.
Cena za odpojení od těla
U mě cena byla velmi vysoká. Zničená kolena, vazy, kyčle. Chronické napětí v těle.K tomu stres, který se ukládal hlouběji, než jsem si byla schopná připustit. A psychika, která to všechno nesla. Neřešila jsem prevenci. Řešila jsem až následky. Až do chvíle, kdy už to nešlo přehlížet.
Moment, kdy se to začalo měnit
Zásadní období pro mě přišlo po porodu mé dcery. Věděla jsem, že teď je ten čas. Nejen se zahojit fyzicky, ale vrátit se zpátky k sobě. Do své ženskosti. Došlo mi, že pokud chci ze sebe dávat – jako máma a jako žena – nemůžu jet proti sobě. Začala jsem se víc zajímat o tělo. O prevenci. O psychosomatiku.Pomohl mi tanec, různé formy terapií, masáže a síla doteku.
Začala jsem vědomě dávat sebe na první místo a respektovat svoje potřeby. Postupně jsem skládala věci zpátky.
Setkání s kraniosakrální terapií
Pak mi do cesty přišlo něco, co jsem neplánovala. Kraniosakrální terapie. Pamatuju si to přesně. Ležela jsem, nic nedělala. A přesto se v těle začaly dít věci, které nejdou vymyslet hlavou. Tělo pouštěno nahromaděné bloky, několik minut v kuse tekly slzy. A ten pocit lehkosti byl nepopsatelný.
Tělo se začalo uvolňovat na hluboké úrovni. Nervový systém se postupně přepnul z napětí do klidu.
Pro mě to byl zásadní moment. Změna nepřišla skrze tlak, ale skrze puštění. A právě tam začala moje cesta návratu k sobě. Tato terapie mi výrazně pomohla – především skrze regulaci nervového systému a podporu hormonálního i lymfatického sytému.
Postupně jsem začala měnit svoje návyky i přístup k sobě a vlastnímu tělu.
Dodnes si ji dopřávám pravidelně v rámci prevence – zhruba jednou měsíčně nebo když to ucítím.
Co jsem pochopila
Tělo má vlastní inteligenci. Nepotřebuje, abychom ho opravovali. Potřebuje, abychom ho začali vnímat. Spousta věcí, které řešíme hlavou, není v hlavě.
Je uložená v těle – ve fasciích, v nervovém systému, v napětí, které si ani neuvědomujeme.
A dokud se tělo necítí bezpečně, nemá důvod se měnit.
Dnes: z klientky terapeutkou
To, co mi pomohlo, jsem začala studovat víc do hloubky. Dnes jsem certifikovanou průvodkyní kraniosakrální terapií. A miluju pozorovat, jaké změny lidé zažívají. Jak se jejich tělo uvolňuje. Jak se jim postupně mění přístup nejen k tělu, ale i životu.
Co se děje u klientů
Každý příběh je jiný a každé tělo reaguje jinak.
Ale některé momenty se opakují:
- hluboké uvolnění, které si nedokázali dopřát roky
- uvědomění, jak moc byli v napětí
- lepší cit a vnímání svého těla
- úleva od bolestí nejrůznějšího druhu včetně PMS
- podpora trávení, celkového fungování těla
- podpora celé škály potíží spojená s nervovým systémem
Nedávno mi klientka napsala:
„Niky, ten pocit je nepopsatelný. Od terapie se dějí věci.“
Někdy to není o tom dělat víc
Možná to není vždy o větším výkonu, disciplíně nebo kontrole. Možná je to o něčem mnohem jednodušším – zpomalit, začít vnímat a dát tělu prostor, aby se mohlo přirozeně vracet do rovnováhy.
Zdroj: nikolpospichalova.cz/kraniosakralni-terapie Foto: Nikol Pospíchalová (se souhlasem), pexels.com