Tak co? Měli jste rádi školu? Nebo k ní máte téměř bytostný odpor? Napadla Vás někdy myšlenka, že by Vaše dítě nechodilo do školy? Přinejmenším ne do té “klasické”?
V poslední době narážím kolem sebe na rodiče, kteří uvažují nad jiným způsobem vzdělávání, než jaké zažili oni v dětství. Když Vám takoví lidé vypráví své zkušenosti, dojde Vám, že náš vzdělávací systém není/nebyl dokonalý a samozřejmě ani lidé, kteří jsou součástí tohoto systému.
Nelze si nevšimnout, že v posledních letech vznikají různé alternativní, často soukromé školy a školky jako houby po dešti. Někteří rodiče dokonce neposílají děti do školy vůbec a učí je sami doma nebo za pomoci domácích učitelů či s podporou podobně smýšlející komunity.
Na jednu stranu je pochopitelné, že rodiče chtějí pro své dítě něco lepšího, než zažili oni sami. Na druhou stranu je tu spousta praktických otázek, jak to vlastně zrealizovat. Je vždycky nutné odmítnout státní školy a školky jako “nerespektující teror” pro děti? Jsou snad všechny školy a učitelé stejní, jako jsme zažili my v mládí? Je naše dítě ze stejného těsta, jako jsme kdysi byli my? Bude podobné situace zvládat nebo nezvládat stejně jako já v mladší verzi?
Je pravda, že já osobně nějaké zvlášť traumatické zkušenosti ze školy nemám. Proto jsem ani neměla potřebu dceru nějak chránit před klasickou školou, zato moje dcera po půl roce školní docházky řekla, že by se chtěla učit doma. Co ji k tomu podle všeho vede? Dítě neumí vždy jasně vysvětlit všechny své motivace a důvody, tak se o některých věcech můžu jen dohadovat.
- Jako první důvod mě napadá ranní vstávání 😀 Dcera si ráda pospí. Ovšem to mi jako matce nepřijde úplně jako pádný důvod. Tady jde z hlavní části o pohodlí.
- Pevně daný režim může být dalším z důvodů. Ve škole se jede podle rozvrhu. Paní učitelku nezajímá, že dnes bych si radši místo tělocviku kreslila. Na druhou stranu školní rozvrh učí dítě přizpůsobivosti, že ne vždy se vše bude podřizovat mně a mým náladám.
- Důvodem můžou být i občasné třenice a konflikty s některými spolužáky. Ano, spolužáky si v normální škole nevybíráme. A holt je s námi ve třídě občas někdo, kdo nám nesedí a s kým bysme dobrovolně čas netrávili. Pokud ovšem vztahy ve třídě nepřerostou do šikany nebo něčeho podobného, brala bych to jako trénink sociálních dovedností. V životě člověk musí jednat s různými lidmi, ne jenom s těmi, které má rád a jsou mu sympatičtí.
- Dalším důvodem je, že paní učitelka někdy neumí podat učivo poutavě a zábavně. S tím jako matka trochu souhlasím. Myslím si, že paní učitelka by mohla být trochu kreativnější a nápaditější. Ale nějakou snahu o oživení výuky u ní občas vidím. Možná s ní trochu hodím řeč na třídní schůzce…
Takže co myslíte? Přesvědčila mě dcera o domácí výuce? 😀
Jako matka mám své důvody, proč zatím úplně vážně o domácí výuce neuvažuji:
- Čas a energie. Chodím do práce. Možná bych si práci mohla zorganizovat tak, abych mohla dceru zároveň učit, ale bylo by to celkem složité. A navíc bych na ni třeba už po práci neměla dostatek síly, což by se mohlo projevit jednak na kvalitě výuky, ale taky na mém přístupu k ní, kdy by mi rychleji docházela trpělivost…
- Pocit nekompetentnosti. Sice jsem vždy měla prospěch s vyznamenáním. To ale neznamená, že se hned cítím připravená plně převzít roli učitelky své dcery. Nemám pedagogické vzdělání ani stohy různých materiálů, které si kvalitní učitelé nasbírají za léta praxe.
- Problém s autoritou. Dcera je rebel. Doma se jí líbí větší volnost, ze mě moc strach nemá. Ovšem nemyslím si, že jí úplně škodí autorita cizího člověka ve škole, kde si tolik nedovolí. Řád ve škole a větší volnost doma mi nepřijde jako špatná kombinace.
Tolik k mé úvaze na téma školní versus domácí vzdělávání. Je to složité téma, dalo by se o něm diskutovat velmi dlouze. Každý rodič i dítě jsou originál. Učit své dítě doma je podle mě velká zodpovědnost. Dobrým a kvalitním učitelem se člověk nestane přes noc… Milující rodič není automaticky kompetentní učitel. Ano, učitelé ve škole nejsou dokonalí, ale spousta situací lze řešit normálním lidským rozhovorem a zpětnou vazbou, kterou můžu jako rodič poskytnout.
Klidně napište své vlastní postřehy k tomuto tématu 😉
Zdroj obrázku: unsplash.com
Jsem pro školu, školku….
Do domácí výuky bych já osobně tedy rozhodně nešla. Vyžaduje to velkou zodpovědnost a důslednost u obou stran. Co se mi líbí, jsou různé alternativní školy. Což lituji, že v dobách, kdy mé děti byly školou povinné ještě moc nešlo, obzvlášť u mladšího syna je mi jasné, že by tam byl šťastnější a spokojenější. Tomu opravdu klasické české školství nesedlo. No ale nakonec jsme tedy přežili, ale jsem opravdu ráda, že to máme za sebou.