Náhradní péče a přechodná pěstounství: Jak dlouho trvá najít domov pro dítě
Lásku potřebuje každé dítě už od narození, ať už přijde na svět jakkoli. Často přichází na řadu adopce a legislativní zádrhely s ní spojené.
Pro děti, které jdou do osvojení, většinou není problém najít rodinu – žadatelů o adopci je u nás stále dost. Dlouho však bohužel trvá vyjasňování právní situace dítěte. Soudní procesy a další právní a administrativní kroky. Oblastí náhradní péče se zabývá Asociace Dítě a rodina, sdružení respektovaných neziskových organizací zaměřených na tuto tématiku.
Tereza Hubáčková je trojnásobná matka (pozn. redakce: děti ve věku 13, 20 a 22 let) a pěstounka, která dostala do dočasné pěstounské péče postupně celkem sedm dětí. Jedno z dětí se podařilo předat do rodiny již do dvou měsíců, jiné čekají až rok. To je lhůta, ve které se pěstouni jako paní Hubáčková mohou o dítě dočasně starat. V současné době paní Tereza pečuje o dítě, které je občanem země EU narozeným v ČR a jehož otec je neznámý.
V jakém věku a kým vám byl chlapec svěřen, kolik mu aktuálně je?
Dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu svěřuje vždycky soud, na návrh OSPOD (pozn. redakce: orgán sociálně-právní ochrany dítěte). Chlapce, kterého máme aktuálně v péči, jsme si odnesli z porodnice pátý den po jeho narození. Teď mu je přibližně půl roku.
Přechodná pěstounská péče je stanovena na rok? Rozumí se na rok od které do které doby?
Pozor, to je poměrně rozšířený omyl – PPPD není na rok, ale maximálně na rok, tedy na co nejkratší dobu, která je nutná k vyřešení krizové situace, v níž se ohrožené dítě ocitlo. Ten rok zákon stanoví proto, aby bylo jasné, že se jedná o krizovou situaci, kterou je třeba řešit bez prodlení. Někdy se dá řešení najít rychle, někdy to trvá déle – stále ale platí, že by PPPD měla trvat jen nezbytně dlouhou dobu.
V čem je jiné hledání rodiny pro dítě, které má cizí státní občanství?
Hledání rodiny jiné není, liší se právě ty administrativní a právní kroky, které jsou v takovém případě složitější. Především je třeba získat vyjádření země, jejímž občanem dítě je, zjistit, jestli někde nemá příbuzné, kteří by o ně mohli a chtěli pečovat, a rozhodnout, v které zemi bude žít. Pokud zůstane u nás, je proces zprostředkování náhradní rodiny stejný, zejména jde-li o miminko.
Kdo rozhoduje o jeho svěření a co situaci komplikuje?
Záleží vždycky na vyjádření země, ze které dítě, resp. jeho rodiče pocházejí. V České republice tyhle věci zajišťuje Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí; předpokládám, že další země budou mít podobné úřady.
Máte nějaké informace o tom, jak funguje přechodná pěstounská péče v jiných zemích EU?
To bohužel moc nemám, vím jen, že v okolních zemích už se snad malé děti nedostávají do ústavní péče.
Jak probíhá převzetí do péče?
Převzetí dítěte do PPPD je většinou rychlá záležitost, protože se jedná o krizovou situaci – na návrh OSPOD na vydání tzv. předběžného opatření musí soud reagovat do 24 hodin. My jsme většinou děti přebírali z porodnice, jednou to bylo ze ZDVOP.
Jak probíhá předání do adoptivní rodiny?
V ideálním případě tak, aby to bylo pro dítě co nejpříjemnější a aby se minimalizoval jeho stres – takže pozvolně, od prvního seznámení po občasné návštěvy až do úplného převzetí péče novou rodinou, kdy už by mělo být dobře navázané na nové rodiče, a pak ještě pár setkání třeba na hřišti, aby pěstouni nezmizeli ze života dítěte moc rychle. Délka předávání samozřejmě závisí na věku dítěte a době, po níž bylo v přechodné péči. Je zároveň potřeba celý proces sladit s právními kroky – nelze předat dítě do nové rodiny, dokud o tom nerozhodne soud.
Co je pro vás v rámci přechodného pěstounství obtížné, náročné?
Nejtěžší je pro mě, když vidím, jak rychle malým dětem utíká čas a jak pomalé jsou oproti tomu ty právní procesy.
Snažíte se náhradním rodičům dávat i nějaké rady a doporučení, co se týká péče o dítě?
Snažím se jim předat to, co vím – co má děťátko rádo, jaké písničky se mu líbí, jak je zvyklé usínat a co mu chutná. Jinak se snažím hlavně nepřekážet vztahu, který se mezi nimi rozvíjí.
Jakou radu byste obecně dala jiné ženě, která se rozhodne vzít do dočasné péče dítě?
Na tuhle otázku moc neumím krátce odpovědět. Nemůžete se jen tak rozhodnout „vzít dítě do dočasné péče“, tomu předchází poměrně dlouhý a náročný schvalovací proces.
Jste zastáncem toho, že dítě má mít svůj prostor, tedy postýlku, nebo vezmete dítě spát i k sobě a nabídnete mu pocit hřejivé náruče a bezpečí toho velmi osobního prostoru – což může být i pro vás náročné, pokud k dítěti přilnete?
Říkáte „pokud k dítěti přilnete“ – ale to je přece potřeba! Musíte k němu přilnout, aby ono mohlo přilnout k Vám! To je přece ten důvod, proč je pro dítě lepší, aby bylo v náhradní rodině, než v ústavu – aby si mohlo vytvořit pevnou vazbu k pečující osobě. Tato vazba je nezbytně nutná pro jeho pocit bezpečí, pro správný vývoj jeho mozku, to je naprostý základ! Pokud si tuto vazbu vytvoří, může ji pak překlopit, nasměrovat i k někomu dalšímu, tedy k novým rodičům a později přátelům nebo životnímu partnerovi.
Takže ano, děti u nás mají svou postýlku, ale jakmile se zdá, že potřebují naši blízkost, bereme je spát k sobě. Ideální je dětská postýlka zbavená jedné boční stěny a přistavená těsně k posteli rodičů: tak můžete pružně reagovat na to, co dítě zrovna potřebuje – prostor, nebo náruč.
Vytvořeno ve spolupráci s Asociací Dítě a rodina, z.s. www.ditearodina.cz
Zdroj foto: Pixabay.com
