Někdy se vztah prostě dusí…

Když se vztahu nedaří.

Vztah může onemocnět chřipkou – je v něm spousta žáru, který v první závrati můžeme pokládat za vášeň, avšak nákaza velmi rychle ukáže, jak se věci mají. Po chřipce může vztah za bouřlivých stenů či dokonce v křečích zemřít, může však také přejít v táhlou chronickou infekci s občasným zhoršením stavu, když imunita ještě poklesne.

Vztah může své pozemské putování ukončit v důsledku komplikované zlomeniny neslučitelné se životem. Obvykle tomu předchází nějaká zrada v pevnosti kostí, která nebyla včas zaznamenána.

Také ztráta krve často ukončí život vztahu. Nejprve bledne, stydne, ztrácí barvu a sílu. Potom je najednou znovu teplo, jen se mu hrozně chce spát… Ránu nemá kdo převázat, protože žádným způsobem nelze postřehnout, že tahle rána v zásadě existuje někde ve vesmíru.

Někdy se vztah začne dusit, nejčastěji proto, že do něj zvenčí proniklo cizorodé těleso.

Vztah může rovněž utrpět infarkt. To se obvykle stává ve vztahu velmi pracovitém, zodpovědném a všechna pravidla dodržujícím.

Vztah hyne na zhoubné bujení, jestliže v něm narůstá cosi bouřlivého, velmi energického a cílevědomého. Vlastně je těžko pochopit, proč taková životní síla vztah zabíjí.

Smrtelnou může pro vztah být dehydratace a také hlad. K tomu dochází, je-li vztah dobře ukryt před světem v domě se silnými zdmi, ve kterém rez sežrala vodovodní trubky.

Někdy také vztah hasne na dětské nemoci, kterým se někdo v jejich počátečním stádiu vyhýbal tak pečlivě, že je nechtěl ani vidět. Kupříkladu těžké rozčarování.

Některé vztahy dokonce zešílí. Naživu zůstanou pouze do té doby, dokud jsou donuceny žít v místech za tím účelem speciálně vybraných.

Kolují fámy, že byly i vztahy, které zemřely ve snu. Zdá se ovšem, že nezbytnou podmínkou něčeho takového by bylo zrození vztahu v tomtéž snu.

Mé osobní přání je, aby můj vztah zemřel stářím.