Samík byl na tři dny s mým tátou na rybách. Chytil 19 kaprů, šupináčů i lysců aneb těch klouzavejch. Rozdrtil dědu a okusil život dobrodruha, což ve skutečnosti znamená, že si jednou vyčistili zuby a dvakrát umyli ruce. V čem přijel, v tom odjel, ale aspoň do pyžama se převlíkal. Dneska jsme za nima jeli a já zjistila, že jsem fakt kýčovitá pravdoláskařka, protože jsem se dojímala nad každým políčkem, truhlíkem muškátů a vesele poskakujícími telaty. Až tak domácky dojemný mi přišel pohled na proutěný košík zavěšený na jabloni, zvoničku u cesty, zoraná pole uprostřed kopců a malé hájky v nich, srnky pasoucí se u lesů, koně pobýhající v ohradě společně s jejich psem, truhlík plný jeřabin vydlabaný z borovice, hejna vlaštovek, která s každou vteřinou mění svůj tvar a jsou tak dokonalý, že se mi chce na ně prodívat celý život a na papírové draky, co se vznášely nad vesnicí a byly majáky podzimu. O tom, jak je krásně u rybníka s mými milovanými, jak voní vzduch prokouřený malými ohníčky rybářů, co si vaří vodu na kafe a guláš, psát ani nemusím, to jde, tuším, vidět a vonět i z fotek..
