Letošní Mělnické vinobraní je ve znamení Karla IV., který se zasadil o vznik vinic na Mělnicku a od jehož narození letos uplynulo 700 let. Ve středních Čechách se víno pěstuje zejména na Mělnicku a Kutnohorsku, kde vinice zabírají zhruba 300 hektarů. Karel IV. se zasloužil o přivezení burgundské odrůdy do Čech. První zakladatelkou vinic v okolí Mělníka byla ale zřejmě už kněžna Ludmila v 9. až 10. století. Zda Karel IV. osobně navštívil Mělník, není jisté, ale podle Vavřinové se celé generace obyvatelů města Mělník  přiklánějí k názoru Josefa Stáhlíka, že se tak stalo, a to v roku 1351.

Vstup do města na vlastní nebezpečí a to je po celý víkend uzpůsobeno pro všechny možné atrakce. Kromě kolotočů je připraven bohatý kulturní program na dvou hudebních scénách a to na hlavní scéně a na country scéně. Na dobové scéně jsou připraveni rytíři a na dětské scéně zase programy pro děti.

Uplynulé roky jsem si užívala zejména na dobové a dětské scéně. Děti povyrostly i a tak je čas zjistit, co se děje i na hlavní scéně. I když i tam jsem už jednou byla a to jenom kvůli tomu, že se tam starší dcera prezentovala coby mažoretka na hlavní scéně. Tím jsme měli zajištěni vstup zdarma. Hned za vystoupením mažoretek se tenkrát konalo vystoupení hudební skupiny Čechomor.

Skupina Čechomor se rozhodla udělat mi radost a i tento rok se navštívila město Mělník. Tentokrát ve večerních hodinách a tak jsme letošní návštěvu přizpůsobily k začátku jejich vystoupení.

 Naší první atrakcí byla stará známá lochneska a to jsem si teda vymohla, že se svezu i já. Udělala jsem dobře. Kryštof se trefil míčem do koše  a tak jsme měli další jízdu zdarma.  Není nad týmovou spolupráci, já jsem chytala míče a Kryštof házel a dokonce se trefil i na konci druhé jízdy, ale to se už nepočítalo. Škoda.

Mělnické vinobraní je proslulé tím, že je tam hrozně moc lidí, hrozně moc hluku, hrozně moc jídla a hrozně moc burčáku a vína. Pak se stane to, že si někdo něco koupí a už to nosí půlka vinobraní. Jeden rok si všichni kupovali umělé paruky. Letos byla novinkou čelenka z růží do vlasů.

Tu jsem si nekoupila. Dostala jsem totiž jinou růži. Dřevěnou. Pak jsem s ní stála na přeplněném náměstí, popíjela růžové víno a nabádala Kryštofa, ať dobře poslouchá ty housle z kapely Ćechomor. Vzápětí začalo pršet, takže se letos opět nezúčastním pohledu na královský průvod a na tradiční sobotní ohňostroj.

Nevadí. Hlavně, že mám růži a slyšela jsem Čechomor.