Zavřete na moment oči a představte si svoje dokonalé štěstí. Jaké bude?
Kolikrát jste za život dostaly otázku, zda-li jste doopravdy šťastná? Co vám ke štěstí chybí? A chce to vaše okolí vůbec vědět nebo se jedná jen o pouhou frázi a další čárku na jejich seznamu dokonalosti?
Není to tak dávno, co jsem tuhle otázku dostala. Naivně jsem si myslela, že můžu zcela otevřeně odpovědět.
Bohužel, po první větě mi byly předány argumenty, že se vlastně ve svých pocitech mýlím Škoda, dál se mi v tomto rozhovoru pokračovat nechtělo. Došlo mi, že toho člověka vůbec nezajímám já, ale pouze jeho dokonalost. Musím uznat, že mi ale tato otázka zpočátku polichotila. Je hezké, když se vás na to někdo zeptá. Za ten pocit to stálo.
Po pravdě, co je to vlastně štěstí? A může být člověk pořád jenom šťastný? Není to jen jedna z našich životních her o “big happy family”?
Myslím si, že aby byl člověk doopravdy šťastný musí být v rovnováze (aspoň v přibližné) všechny oblasti jeho života – zdraví jak fyzické tak psychické, práce, rodina, finance, přátelé… Je hezké se upnout na jednu oblast, ale co se stane až tato etapa životní skončí?
U mě momentálně převládá v životě oblast rodinná. Naše miminko je čím dál úžasnější. Každičká chvilička s ním je k nezaplacení a určitě bych nechtěla dělat něco jiného na úkor těchto kouzelných okamžiků. Jenom mi došlo, když jsem jej dneska ukládala do postýlky, že jednou i tato etapa bude u konce a už nebude potřebovat moje pohlazení a pusu na dobrou noc. Jednou snad toto bude předávat i ono miminko svým dětem. Kéž by se tento sen stal zkutečností. Co může být úžasnější v životě než pocit, že vaše geny se reprodukují dál? Od toho je tu naše základní podstata bytí.
Po pravdě mi teď na ty další oblasti v mým životě nezbývá moc času, přesto se snažím. Pro moji fyzickou oblast beru, že aspoň dělám dlouhé procházky. I když se mi stýská po kolečkových bruslí a józe. Buďme upřímní, i tohle může být. Kočárek mám dost bytelný a už mi zbývá jenom se vydat na některou z cyklostezek v okolí. Na sestavu z jógy si můžu najít čas třeba místo Facebooku – nic se nestane, když na něj zavítám jen jednou za čas.
Duchovní stránku se snažím dohánět při žehlení. Aspoň v tento moment mám prostor pro pár afirmací a vět vděčnosti. Nemůžu opomenout krmení mláděte, kdy pravidelně při tom čtu (cokoliv). Přesto bych jako sůl potřebovala meditaci. Prostor na ní bych chtěla ještě vymyslet. Spánek se mi ubírat více nechce…
Nemáte nějaký návrh?
Práce… To je velká téma. Po pravdě se tady cítím těžce nedoceněná. Vážně. Moměntálně čas plně podřizuji miminku, ale pořád věřím, že i tato stránka půjde nějak skloubit a já se postupně posunu tam, o čem sním.
Hodně mi pomohl tenhle článek Videoblogerka Tereza z Mamalifestyle, ještě jednou autorce díky za něj! Jedna pozitivní v této oblasti – podařila se mi dopsat moje diplomová práce. Koncem srpna mě čekají státnice. Hurááá na ně! 🙂
Naštěstí jsem v životě zažila období, kdy až na rodinu jsem vážně neměla nic. Nevěděla jsem, jestli budu žít, mít děti, o opravdové lásce se mi mohlo leda tak snít, moje peníze docházely… a já se jako malé bezbranné dítě ocitla v závislosti na ostatních lidech. V tomto momentu jsem asi dospěla.
Je velký dar mít kolem sebe lidi, kteří vás milují, na které se můžete spolehnout a pomůžou vám. Asi jsem to potřebovala dotknout se až dna. Bylo mi v životě toho hodně dáno, moc bych si to přála nějak zúročit a mít i nějaký přínos pro tento svět.
A co vy a štěstí? Jste doopravdy šťastní?
Zdroj foto: Pixabay.com
