Cesta do Dreamtopie: Pohádkový svět plný překvapení a dobrodružství
“Dobrou noc,” zašeptala Chelsea, když ji maminka ukládala ke spánku. “Dobrou noc, princezno,” odpověděla maminka, zhasnula lampičku a odkráčela z pokoje. Chelsea se už viděla ve svém snovém světě a nemohla se dočkat dalšího dobrodružství, které na ni čekalo. Honey, věrná psí společnice, se vedle ní schoulila do klubíčka a v ten moment, kdy se Chelsiin první zlatavý vlásek dotknul peřiny, postel se vznesla, jako mávnutím kouzelného proutku se změnila v létající loď a otevřeným oknem odnášela Chelsea a Honey do Dreamtopie.
Chelsea celou cestu přemýšlela, do kterého království je tentokrát “vítr dobrodruh” zanese.
Když proletěli mračnou branou, která oddělovala svět bdících a svět Dreamtopie, rozprostřela se před jejich zraky nekonečná záplava stromů těch nejkouzelnějších barev, jejichž větve se ve větru do sebe zaplétaly jako pramínky vlasů.
Ocitli se v království Na vlásku, v říši Lesní princezny, jejíž vlasy oplývaly kouzelnými schopnostmi. Snesli se na malou mýtinku uprostřed té nádhery. Honey seskočila z loďky a radostně vrtěla ocáskem. Chelsea se pousmála. “Ach, jak je tu krásně!””Konečně jste tady!” volala už z dálky Locksley, králičí kapitánka Vlasové jednotky a poskakovala nervózně kolem Chelsea. “Stalo se něco strašného!” Chelsea, překvapená takovým přivítáním, ze sebe nestačila vydat ani hlásku. “Následujte mě, nemáme moc času!”, popoháněla je Locksley.
Vedla je kraličí stezkou hluboko do lesa. Do těch zákoutí, kam se jinak odvážil vkročit málokterý obyvatel tohoto království.
Čím hlouběji do lesa postupovali, tím méně denního světla stromy propouštěly, všechno se zahalilo do temného hávu.
V tom ji Chelsea spatřila. Plačící Lesní princeznu. Její dlouhé vlasy se zachytily do hustého křoví a i přes ochotu všech zvířátek, která přispěchala s nejrůznějšími radami, se jim nedařilo vlasy vyprostit. S každou další minutou strávenou v zajetí křovin její vlasy ztrácely kouzelnou sílu.
“Chelsea,” zvolala princezna, “pomoz mi prosím!” a zadívala se na ni s očima plnýma slz. Ty jsi má poslední naděje!
“Zkusili jsme už všechno,” ozvali se Herberto a Hazel, kadeřníci z Kouzelného doupěte. “Naše čarovné bodliny jsou na tohle krátké. Zbývá už jen to jediné….vlasy ostříhat. Ale to přece nemůžeme udělat, je v nich celá její kouzelná moc!”
“Ale, já….já, netuším, co dál…,” koktala Chelsea a Honey smutně zakňučela.
Kousek poodešla a zadívala se do korun stromů. “Ach, kéž byste tak mohly poradit.” V ten okamžik se zvednul vítr, prohnal se mezi stromy, pohladil Chelsea po líci a zašeptal jí do ouška: “Zazpívej, Chelsea, zazpívej…” Větve stromů se rozhoupaly, jako by přikyvovaly moudrému větru. “Zazpívej, Chelsea, jen ty máš tu moc…!”
Honey se jí otřela o nohy a zadívala se na ni tím pohledem, který moc dobře znala. To dodalo Chelsea odvahu…
Když Chelsea začala zpívat, všechno živé zůstalo stát v němém úžasu, její nádherný hlas se linul celým královstvím…
Pramínky princezniných vlasů se pomalu začaly vyplétat ze spárů ostnatých keřů, jeden za druhým…až v křoví nezůstal ani jediný princeznin vlásek.
“Děkuji ti, Chelsea! Jsem tvým dlužníkem!” Zvířátka tleskala a radovala se spolu s princeznou. Chelsea byla trochu v rozpacích: “Tolik chvály si ani nezasloužím. To moudrý vítr mi přece poradil.” “Děkuji, větře!” zašeptala Chelsea a spolu s Honey se nechala unášet zástupem zvířátek na velkou slavnost, kterou pořádala princezna na její počest…
Když bylo po všem, vrátila se Chelsea s Honey v doprovodu princezny k jejich lodi. “Vždy tu budete vítány!” rozloučila se s nimi princezna. Vtiskla Chelsea do dlaně list posvátného stromu, který směly u sebe mít jen osoby blízké královskému rodu, sloužil totiž taky jako klíč k otevření brány jakéhokoliv království v Dreamtopii.
Chelsea naposled zamávala princezně, loď se vznesla do oblak…zakroužila nad královstvím…a nabrala kurz Země…už bylo taky na čase, začalo se totiž rozednívat.
zdroj foto: Markéta Kročilová
