Proč, proč, proč? Jak zvládnout nekonečné otázky malých dětí s klidem
Je to nějaký ten měsíc, kdy můj starší syn Šimon vkročil do úžasné fáze svého vývoje – započalo nekonečné tázání se „Proč?“. Ano, je to úžasná fáze, ale zároveň hodně náročná na trpělivost. Když se mě po sté zeptá “proč”, mám co dělat, abych odpověděla s chladnou hlavu. Zdánlivě nevinná otázka může rodiče tak trochu přivádět k šílenství. Protože se snažím zůstat klidná a chci svým dětem ukazovat svou nejlepší stránku, rozhodla jsem se udělat menší průzkum a zjistit něco málo o téhle fázi.
Jedna věc, která mi pomáhá zvládat věci s klidem, je rozumět jim. Vždy je pro mě jednodušší smířit se s něčím, když to je opodstatněné. Jako třeba, že to je součástí synova vývoje. O tom se nedá diskutovat. Nezbývá nic jiného, než se přizpůsobit. Takž jsem trpělivější a chápavější. A když mám o této fázi konkrétnější informace, jde to ještě líp.
“Proč fáze” se obvykle objevuje někdy mezi druhým a čtvrtým rokem života. Šimonkovi jsou 3 roky, takže jsme tak akorát uprostřed. Musím se přiznat, vždy jsem se na tuhle fázi těšila, a to hodně. Ale! To bylo do doby, než přišla a jak už možná víš, ještě nedávno ze mě byla nešťastná máma, Mamster. V takovém rozpoložení se všechno zvládá podstatně hůř. Ve skutečnosti mi trvalo několik dnů, možná i týden, než mi došlo, co se děje. Těch pár dnů jsem se sebou trochu bojovala, ale v momentě, kdy jsem si to uvědomila, zvolnila jsem a přizpůsobila se novým podmínkám. Prohledala jsem internet a vytáhla si, co bylo pro mě to nejzajímavější a nejužitečnější. Je neuvěřitelné, kolik síly mají informace.
„Příroda nám dala do vínku zvědavost a nedokonalý rozum který se však může zdokonalovat.“
Seneca
Co jsem si odnesla ze svého průzkumu?
Učí se
V tomto období se slovní zásoba dítěte zvětšuje do obrovských rozměrů a dítě je schopno vést, někdy opravdu zajímavou, konverzaci. Ve zhruba stejné době se rychle rozvijí jejich zvídavost, představivost a tvořivost. Začínají si všímat světa kolem nich detailněji a zajímá je spojitost mezi jednotlivými objekty či situacemi. Je to pro ně přirozený způsob, jak se naučit nové věci. Jak se dozvědět nové informace o tom, co se děje kolem nich a tím všemu lépe porozumět. Jejich zvídavost můžeš podpořit tím, že budeš odpovídat na to, co chtějí vědět. Ale pokud budeš jejich otázky ignorovat, určitě ji potlačíš.
Chtějí tvoji pozornost
Děti rychle zjistí, že tohle jednoduché slovíčko jim zajistí naši pozornost. Stejně jako to je s věčným “Ne” v jistém období nebo záchvaty, které je občas popadnou. Pozornost a odezva. To je kouzelná kombinace pro tříleté. Neustálým tázáním nás sice můžou obírat o trpělivost, ale musíš si pamatovat, že ony právě zdokonalují své verbální dovednosti a potřebují tvůj (oční) kontakt.
Chtějí mít kontrolu
Děti v tomto věku potřebují cítit kontrolu nad svým životem. Chtějí jej ovlivňovat a mít slovo v tom, co se kolem nich děje. Věčné a neustálé opakování téhle otázky může být pokus o řízení konverzace. Dokud se budou ptát, nemůžeš, přece, konverzaci ukončit. Jedině že je, v tom horším případě, budeš ignorovat nebo narazíš na tvrdou zeď nevědomosti.
Takže co můžeš udělat, aby ses z toho kolotoče otázek nezbláznila? Jak si s tím můžeš poradit?
Odpověz na pravou otázku
Jak jsem již psala, mně hodně pomáhá, když vím, co se děje a proč se to děje. Takže už jen to mi pomáhá odpovídat v klidu a s chladnou hlavou. Ale nejdůležitější asi je to, že otázka „Proč?“ nemusí nezbytně znamenat “proč”. Stejně jako když novorozené miminko umí komunikovat jenom pláčem. Ono nepláče pouze proto, že má hlad. Pláče, když má mokrou plínu, nebo když potřebuje kontakt a nebo když je unavené, nebo, když se dokonce nudí. Důvodů je mnoho. A tak se snažím najít pravou otázku, která je ukrytá za slovíčkem “proč”. Ukazuje mi tím, že ho něco zaujalo a chce vědět víc. Málokdy potřebuje doopravdy slyšet, proč obědvám nebo proč píšu nákupní seznam. Moc ho nezajímají odpovědi typu příčina-následek. Ve skutečnosti se dožaduje detailů. Co to jím a z čeho to je? Co přesně zapisuji, kde a kdy jedu nakupovat? Koupím mu jeho oblíbený džus? Ještě nedokáže přesně zformulovat složitější otázku a proto, jak jsem již výše psala, je “proč” pro něj tak oblíbené. Myslím, že je snad ještě oblíbenější než “ne”.
Hledejte odpověď společně
Neměj obavy přiznat, že něco nevíš. V posledních týdnech jsem to od sebe slyšela častěji, než se mi líbí. Ale pokaždé, když něco nevím, se na to dívám jako na výzvu dozvědět se něco nového. A taky jako na příležitost dělat něco společně se Šimonkem. Pokaždé když něco nevím, domluvím se s ním, že si to vyhledáme na počítači a když už sedíme u počítače, tak se rovnou podíváme na obrázky a někdy najdeme opravdu zajímavé informace.
Svět kolem nás je nejlepší škola a tohle celoživotní učení mě opravdu neuvěřitelně baví.
Nech odpovědět dítě
Tuhle metodu jsem používala hodně v období, kdy se pořád ptal “Co to bylo?”. Mám pocit, že Šimonek má neuvěřitelný sluch. Lepší než takový netopýr. Ať uslyšel cokoliv, pokaždé následovalo “Co to bylo?”. Bylo to trochu jako trénink na “proč fázi”. Stejně jako když někdy nevíš proč je tohle a tamhleto, někdy jsem opravdu neměla tušení, co slyšel. Tak jsem to prostě obrátila a zeptala se ho: “Co myslíš, co to bylo?” Fungovalo to zázračně. Stejně tak to funguje u otázky “Proč?”. Zvědavé děti rádi odpovídají na otázky. Vede jich to k tomu, aby o věcech přemýšlely, hledaly na ně jiný pohled a perspektivu. Chvíli to může trvat, než přijdou s odpovědí, ale stojí to za to.
Tady je ale zapotřebí dávat si pozor na sebe, naši ochotu spolupracovat. Buď trpělivá a dopřej dítěti dostatek času, aby došlo k odpovědi samo. Pomoz mu ji jen zformulovat, pokud bude potřebovat pomoc. Nebo se zeptej doplňující otázky. Hlídej řeč svého těla a výraz tváře. Pokud budeš mít překřížené ruce a zamračený pohled, nebudeš zrovna vysílat ten správný signál. Jak u všeho musíme našim dětem ukázat, že jsme otevřené, láskyplné a trpělivé. Jen tak se budou cítit dostatečně sebejistě a najdou svoji odpověď, svůj hlas.
„Jen šťastná duše pozná živou a zdravou zvědavost.“ Anatole France
Změň téma
Poté co dostatečně odpovíš na otázku, respektive vysvětlíš téma zájmu, odveď pozornost na něco nového. Když to nekonečné kolečko otázky nepřestává a já už opravdu vyčerpala všechny mé, momentálně dostupné zdroje, rychle se Šimiho zeptám něco já. Než se stihne znovu nadechnout a zopakovat to své „Proč?“. Někdy se zeptám na něco, co souvisí s probíraným tématem a někdy úplně změním téma. Důležité je odvést pozornost jinam. A pokračujeme v konverzaci, až dokud nenarazíme na další “Proč?”
Tyhle tipy pomáhají mně. Snad sis v tom našla něco pro sebe. Vyzkoušej a uvidíš. Každá jsme originál, a každé sedí něco jiného. Máš nějaký vlastní tip, co pomáhá, nebo pomohlo tobě s tvým dítkem? Jsem zvědavá na tvůj názor. Prosím, najdi si minutku a napiš jej do komentů níže. Nebo se stav na mé FB stránce, kde taky můžeš sdílet svůj názor.
Budu se na tebe těšit.
Zdroj foto: Pixabay.com
