K mé vysněné práci, ke svobodě, volnosti a hojnosti mě přivedly okolnosti, které se mi v životě staly. Velmi silně se mi potvrdilo, že nic se v našich životech neděje jen tak náhodou! Vše má svůj smysl. Situacím, událostem, “problémům”, kterým čelíme, nás chce život vždy něco naučit, někam pošťouchnout, dokopat, přimět k činnosti, ke ZMĚNĚ, ke svému SNU.
Můj příběh se začal psát v době, kdy jsme si s manželem přáli dítě. Snažila jsem se otěhotnět dvakrát. První těhotenství přišlo okamžitě, hned první měsíc. Domnívala jsem se, že i druhé těhotenství přijde samo, lehce a s radostí. Spletla jsem se! Člověk plánuje, počítá, vymýšlí a někdo tam nahoře mění a rozhoduje. Vzpomínám na toto období jako na velmi smutné, plné strachu, nejistoty, vzteku a lítosti. Byla to pro mě velmi těžká doba. Mé myšlenky se zúžily pouze na dítě, nic ně nebavilo, netěšilo.
Začala jsem o tom všem přemýšlet. Kladla jsem si otázky, které se postupně měnily: Proč zrovna mě život přivedl do této situace? Jak se z této situace dostat? Jak by to podle mého srdce vlastně mělo být? K čemu mi je tato situace dobrá? Co mi může přinést? Může mi vůbec něco přinést?
V té době jsem na všechny otázky odpovědi nenalezla. Ty přišly až mnohem později. Avšak když jsem se podívala na svůj život jaksi s nadhledem, z výšky, uviděla jsem shrbenou ženu, který se bez života plíží životem, pracuje, vše však dělá zcela automaticky, pomalu, bez radosti. Je vyprahlá, nešťastná, odkázána snášet svůj osud… Zděsila jsem se!!! Takhle skutečně vypadám? Jsem to skutečně já???
Tento výjev byl pro mě natolik silný, že jsem měla okamžitě zcela jasno! ZMĚNA, VDĚČNOST, RADOST, HRAVOST, LASKAVOST, SEBELÁSKA, ŠTĚSTÍ …… DVĚ KRÁSNÉ HOLČIČKY, DVOJČÁTKA!
Po otěhotnění ve mně vznikla velká touha pomáhat ženám, které procházejí stejnou životní situací. Je skutečně nutné procházet touto životní etapou tak těžce, plná strachu, nejistoty, nedůvěry? Nebo to může být období radosti, naděje, plné překvapení?
Začala jsem pátrat. Když jsem se snažila pochopit souvislosti mezi psychickým a fyzickým zdravím žen, sníženou plodností a reprodukční medicínou, narazila jsem na organizaci, která se přímo přirozeným početím zabývá a podporuje ho. Absolvovala jsem u nich všechny kurzy, které nabízeli. Já však toužila zjistit víc o jejich práci a přístupu, učit se, zjišťovat přesné postupy a detaily. Věděla jsem však, že mé právní vzdělání není vhodné proto, abych se zde mohla ucházet o zaměstnání. A má praxe projektového manažera zabývající se fondy EU už vůbec ne. Bez zdravotního či psychologického vzdělání nemám šanci. Co dál?
Jsem přesvědčená o tom, že každá situace má více jak jedno řešení. I když to na první pohled vypadá zcela nereálně! I tato situace své řešení pro mě měla. Požádala jsem, zda bych mohla u této organizace pracovat jako DOBROVOLNÍK! Já budu získávat znalosti a oni můj čas pro práci, kterou budou potřebovat. VYŠLO TO! Přijali mě! Docházela jsem tam 2x týdně a byla jsem nadšená prostorem a možnostmi, které se přede mnou otevíraly. Dozvěděla jsem se mimo jiné o symptotermální metodě, která může přirozené početí velkým způsobem podpořit, nalézt příčinu, proč se početí nedaří, přivést ženu více sama k sobě, k vnímání svého těla, poznání svého menstruačního cyklu, svého ženství. Byla jsem fascinovaná. Já věděla, že existuje více cest! Byla jsem tak nadšená, že mé nadšení nebylo možné přehlédnout. Za pár týdnů mi nabídli, že mě zaměstnají!
Moje cesta k cíli začala. I v praxi jsem si začala ověřovat, co funguje, co nefunguje, jaké postupy jsou vhodné a úspěšné a jaké jsou pouze otázkou businessu. A že jich je mnoho! Všechny informace jsem nasávala jako houba, učila se, začala chápat, mnohdy se nestačila divit… Postupně jsem sama začala vést individuální konzultace, přednášet na seminářích a workshopech…
Uplynuly zhruba dva roky a já dostala pocit, že už mnoho vím. Že jsem se dozvěděla již dost o reprodukčním zdraví, přirozené podpoře početí, mnoho jsem toho také slyšela o reprodukční medicíně. Co ale skutečně reprodukční medicína nabízí? Jak se k ženám skutečně chovají na reprodukčních klinikách? Nestačilo mi poslouchat příběhy žen, které si tímto mnohdy velmi těžkým procesem prošly, ale začala jsem toužit skutečně do této oblasti také proniknout a i zde poznat možnosti podpory početí. Přihlásila jsem se proto do výběrového řízení na pozici Koordinátorka IVF pacientů a během pár dnů byla jasno. Měla jsem již dostatečné znalosti, aby mě přijaly, a proto jsem za pár dnů nastoupila do reprodukčního centra. Má cesta k cíli pokračuje..
Opět jsem začala nasávat znalosti, postupy, možnosti, atmosféru reprodukční kliniky. Čas strávený v reprodukčním centru pro mě nebyl jednoduchý. S mnoha postupy jsem vnitřně nesouhlasila, viděla jsem i jiná řešení, avšak informovat ženy o nich nebylo možné. Opět jsem se však mnoho naučila a pochopila jejich myšlení a postupy. Uvědomila jsem si však také, že reprodukční medicína může být skutečným řešením pro některé ženy, které např. nemají vejcovody a cesta k přirozenému početí skutečně neexistuje. Bylo mi však líto, že těchto žen bylo poměrně málo a mnoha a mnoha ženám byla reprodukční medicína nabízena jako jediná možná cesta. Zcela zbytečně.
Během této doby jsem také absolvovala lektorský kurz cvičení pánevního dna, které mi krásně zapadalo do mé práce. Potvrdila jsem si, že v našich rukách máme skutečně mnoho! Můžeme podpořit naši plodnost i cvičením pánevního dna, které nám naše reprodukční orgány prokrví, oživí, nastartuje ke správné činnosti … Zde mi skutečně došlo, že pokud nebudeme pacienty („trpně snášejícími“) dokážeme víc, než si myslíme. Můžeme se uzdravit, otěhotnět, žít krásný a úspěšný život, cokoli budeme chtít …
Po čase jsem se i s reprodukční klinikou rozloučila a šla si již svou cestou. Poskládala jsem si všechny dosavadní znalosti a zkušenosti a vytvořila jsem postup, který může ženám v jejich cestě za dítětem a spokojeným životem velmi pomoci. Již sama mám svou vlastní praxi, vedu své semináře, kurzy, nabízím konzultace, dělám pro mě tu nejkrásnější práci pod sluncem a žiju si svůj sen.
K tomu, aby se mi toto všechno povedlo a já mohla být samostatná, svobodná, žít život, jaký si přeji, vděčím nejen své vytrvalosti, a víře v dobrou věc, ale také svému manželovi a své rodině. Bez jejich podpory a sdíleného nadšení by se nic z toho nedělo. Naučilo mě to pokoře, vděčnosti a dovedlo mě to k pochopení, jak moc jsou vztahy kolem nás důležité, jak moc mají vliv na naše životní štěstí.
Z mého příběhu plyne velmi jednoduchá pravda: pokud se MNĚ povedlo dostat se ke svému snu, MŮŽE KDOKOLIV Z VÁS. A to i v doprovodu tří dětí.
Stačí se “jen” rozhodnout a ze své cesty nesejít. Připravte se však na to, že to nebude vždy jednoduché, mnohdy se Vám skutečně může zdát, že řešení neexistuje. Mnohdy se Vám dokonce může zdát, že to asi není vůbec dobrý nápad! Nenechte se však splést. Pokud nikdy nezapomenete na to, PROČ touto cestou jdete, vždy se na ni vrátíte, i když občas zabloudíte.
Milé ženy, nevzdávejte se!
Myslím na Vás!
Vaše Hanka
Tento článek napsala Hana Přikrylová, Zakladatelka projektu ditevitano.cz.
