V noci nekojim 🙂 To už jste si mohly přečít v mém blogu o Rodičovském orgasmu.
Jak jsem si užívala kojící chvíle a proč to stálo za to
Stále ale teda kojím přes den a to vůbec ne nějak řízeně, spíš bych to nazvala “nahodile”. Moje milá ke mě vždy příjde, významně zaboří nejprve pohled, pak prst do mé hrudi a prohlásí: ŇAMI, TAM! a přidá neméně významné pokývání hlavou, jako že JO 🙂 Když jí řeknu, že ňami neni, nejprve píchne prstem do hrudi a pronese: JE! TAM! a teprve poté zkoumavě prohlédne mou tvář a při kamenném výrazu (teď fakt nedám neb například stojím ve frontě v obchodě) propukne v lítostivý pláč.
Jindy ale dostane, oč žádá, beztak to nebere pouze jako pití (neb jídlo už to pro ní není dávno), ale jde se prostě pomazlit a mě to neva, kojení mě celkem baví 🙂
A moje otázka zní – jak dlouho jste kojily vy?
Nebo ještě kojíte?
A nebo jak dlouho plánujete kojit?
Šlo vám to hned na první dobrou, nebo jste s kojením bojovaly? (když si tak vzpomínám na začátky s prvním dítětem, asi napíšu ještě jeden blog :-))
Baví vás? Nebo je to jen tak trochu nuda, ale z povinnosti dobré matky, která dává dítěti to nejlepší, to vydržíte? Máte nějaké veselé historky? 🙂
Kojily jste více dětí najednou? (teď tedy nemyslím jen dvojčata, ale taky třeba přechod z jednoho kojeného dítěte na druhé narozené).
A souhlasíte s tím, že matky mají tak trochu “vykojenej” mozek? :-)))
Zdroj foto: Pixabay.com
