Poslední dobou se setkávám s rodiči, kteří se zajímají o alternativní vzdělávání. Někteří dokonce chtějí učit děti doma sami. Nemyslím si, že by měla být povolena jediná správná cesta vzdělávání, ale přesto bych byla vůči různým novým a netradičním směrům vzdělávání obezřetná.
Chápu, že naše státní školství není dokonalé. Stejně tak lidé, kteří jsou v něm zaměstnaní. Věřím, že někdo může mít ze školní docházky i traumatické zážitky. Přesto bych naše státní školství úplně nezavrhovala. Potkala jsem učitele, kteří dělají svou práci poctivě, s nejlepším vědomím a svědomím. Navíc platíme státní školství ze svých daní. Proto osobně primárně budu mluvit do státního školství – i kdyby to byla jen třídní mého dítěte.
Vím, že někteří rodiče milují svobodu a chtějí ji pro své děti. Dávají však vždy skutečně svobodnou volbu svým dětem, jestli jít do školy nebo zůstat s nimi doma? Osobní zkušenost je nenahraditelná. Co není pro jednoho, může být pro druhého. Jeden má z klasického školství trauma, jiný jím projde bez větších problémů. A to platí i v rámci rodiny. Nějak se mi vybavuje scéna z pohádky Na vlásku: macecha straší Lociku světem tam venku, aby nechtěla opustit své vězení ve věži.
Pokud bych vybrala čistě ty nehorší zážitky ze školní docházky – své vlastní i svých známých – a povyprávěla je jeden za druhým svému dítěti – chtělo by pak dobrovolně do školy?
Děti jsou snadno manipulovatelné. Někdo může myslet, že je manipuluje škola. Někdy jsou to bohužel rodiče. Rodiče mají někdy pocit, že zákon překáží svobodě vzdělávání jejich dětí. Na jednu stranu je to pravda, ale cílem může být i ochrana budoucí generace před nežádoucími jevy jako je sektářství, terorismus a negramotnost.
Dítěti můžete tvrdit, že země je placatá. A bude vám věřit. Když jsem četla rozhovor s ženou vyrůstající v protestantské sektě v Americe, odtržené od okolí v domácím vzdělávání, mrazilo mě. Rodiče můžou chtít dítě chránit před zlým světem okolo, ale dítě jim zpětně v dospělosti vždy nepoděkuje.
Souhlasím s respektem k dítěti. Dítě ale může mít jinou cestu než jeho rodiče. Třeba já osobně bych nechtěla, aby mě učili jen mí rodiče. Když už tak prarodiče. Jsem ráda, že jsem potkala několik desítek učitelů za život, a mohla jsem si vyslechnout širokou paletu názorů a zažít množství rozdílných přístupů k výuce a výchově ❤️ Domácí výuka může lépe respektovat potřeby dítěte – v tom nejlepším případě. Může však i zastírat zanedbávání nebo vymývání mozku dítěte 😐
Lidé kritizují učitele státních škol. Ale uvědomují si vždy, že jsou to ti, co už prošli nějakým “sítem”? Jsou to lidi, co ve většině případů mají pedagogické vzdělání, prošli přijímacím řízením na pozici učitele a mají nad sebou ředitele, který dohlíží na jejich práci. Učitel může být propuštěn, pokud nebude řádně plnit své povinnosti. Kdežto rodičem se může stát každý, kdo má zdravé pohlavní orgány…
Proto se vůbec nedivím snaze o dohled nad vzděláváním v režii rodičů, kteří se snaží nahradit kvalifikované učitele. Možná někdo myslí, že vzdělání je nedůležité nebo snad i škodlivé, ale podívejte se na společnosti s nízkou úrovní vzdělanosti a gramotnosti. Chceme být na úrovni zemí třetího světa nebo se vrátit do středověku?
Líbí se mi domácí vzdělávání v režii inteligentních, moudrých, aktivních a obětavých rodičů. Jsou však všichni rodiče takoví?
Ráda si přečtu Váš názor k tématu…
Zdroj fotky: www.unsplash.com
Myslím si, že dítko by mělo chodit do školky i školy, aby se naučilo chovat i k ostatním dětem, rozvíjet komunikaci, přátelství…
Domácí výuku chápu u rodin, které mají alternativní životní styl, třeba hodně cestují a jejich děti tak mají možnost si už v útlém věku osvojit cizí jazyky, pokud jsou rodiče vzdělaní, tak věřím, že ten první stupeň se dá takto zvládnout a děti si do života odnesou víc, než sezením v lavicích. Ale ten druhý stupeň už si asi žádá opravdu nějakou pravidelnost a řád, navíc předmětů je už opravdu hodně, to už je opravdu vyšší level a domnívám se, že ve finále i děti budou dříve či později mít kolem sebe kolektiv vrstevníků.
Dobrou alternativou jsou i různé svobodné školy, sleduji takto na fcb jednu libereckou a dětem opravdu takovou školu závidím. Přála bych jí i svým vnoučatům, ale jako vše, je i toto hodně o penězích.
👍 Některé alternativní školy můžou být pro děti úžasné. I učitelé na těchto školách můžou být velmi kreativní, inteligentní a u dětí oblíbení ❤️ Dcera chodila do Montessori školky a byla tam velmi spokojená ❤️ Ovšem ne všechno alternativní mi přijde tak úžasné a přínosné pro děti 😐
Zajímavý pohled na školství. Já sama za sebe jsem chodila do školy ráda a za mě v komunistickém režimu to ani jinak nešlo. Myslím si, že mě naučili dost (někdy i něco jinak, ale to vidíme až v nové době).., vystudovala jsem střední školu. Na VŠ jsem už nechtěla jít, resp. chtěla jsem jít na psychologii, ale brali jen málo lidí, a já bych neprošla sítem. Moje dcera (40) chodila do školy taky moc ráda, o prázdninách frfňala, že musí být doma, ve 3. třídě přestoupila na jazykovou školu. Pak chodila na gymnázium a nakonec na VŠ. I jí se ve škole líbilo. Zažila částečně “staré” a více nové školství.
V dnešní době bych zkusila třeba 1. a 2. třídu domácí výuku a pak by se vidělo, jak by dítě bylo schopné. Ale ne každý může učit doma. Je na to třeba hodně trpělivosti a taky sebezapření. Prostě každé ráno, ne třeba od 8h, ale od 9. nejpozději zasednout a učit se. Potom chodit ven, kde lze učit přírodovědu, TV, atd. A ne si říci.. tak dneska se nám nechce, necháme to na zítřek a tak to odkládat. Dítě se musí naučit nějakému systému, vydržet určitý čas v klidu, a až pak si hrát nebo pustit TV.
A to se spíš naučí právě ve škole, spolu s dalšími dětmi…
👍 Jj, určitá disciplína podle mě není na škodu. Pěstování pohodlnosti a lenivosti dětem do budoucna moc neprospěje 😐