Očekávání miminka: Jak zvládnout strachy a nejistoty před porodem

Pro velký úspěch článků o mateřství další mateřské téma. 🙂 (A to jsem si na začátku nebyla jistá, jestli mám o mateřství vůbec psát.) 

Do nedávna jsem kvůli těhotenství pravidelně usínala zhruba pětapadesát vteřin poté, co jsem večer padla do postele. Jenže teď už mi v tom třetí týden brání docela zdatné kopance, někdy do podbřišku, někdy do žeber, někdy se šíří mám pocit tak nějak po celém břiše. Kromě toho, že přemýšlím, co celodenní relativní klid a večerní smršť energie asi tak signalizují o budoucím rodinném spánkovém režimu, se mi ve tmě do hlavy vkrádají také různé bizarní otázky až obavy, které jsem sice těhotná, ale ještě bez viditelného břicha nějak vytěsňovala. Je mi jasné, že matky, co mají ve svém archivu jednu, dvě nebo dokonce tři a víc zkušeností, by se mi asi vysmály, ale já vážně tolik věcí nevím:

Čím a hlavně jak budu tomu minitvorečkovi stříhat nehty a čistit ouška? (Tohle už jsem ke své velké úlevě přenechala B.)

Jak rychle vůbec rostou miminkům nehty?

Kolik kapesníčků budu potřebovat na ten malinký obličejík a tělíčko? Je 700 kousků v jednom balení, co jsem dneska objednala, málo, nebo moc? Vyjdou mi na týden, nebo na měsíc

Jak přesně poznám, že je čas vyměnit plínu? Bude miminko pokaždé křičet, nebo se to dělá preventivně, řekněme každé dvě až tři hodiny?

Jak často bych mu měla mýt vlásky a vůbec ho koupat?

Co konkrétně to znamená, když se řekne, že “mi praskla voda”? Je to čůrek tekutiny, co mě polechtá na stehně, nebo to vypadá spíš tak, jako když se z člověka vylije menší řeka?

Pokud to první, může se, čistě teoreticky, stát, že to přehlédnu?

Co když se mi během porodu bude chtít čurat? Co když i něco víc?

Jak na tom malinkém miminku poznám, že je nemocné a že je to vážné?

Co přesně s tím budu/mám dělat?

Budu panikařit?

Znamenají tyhle otázky bez odpovědi, že dělám chybu, když nečtu chytré knihy, mateřské weby a internetové diskuze a trvám na tom, že se budu řídit hlavně vlastním rozumem, intuicí, srdcem a spoléhat na to, že mě správně navedou?

Jsem k smíchu?

Jak dlouho je člověku dovoleno konverzovat o značkách kočárků, autosedaček, přesnídávek, než začne lézt krkem všem bezdětným přátelům?

Jak dlouho je člověku dovoleno o tomhle zvláštním stavu blažené omezenosti psát na blog, než těhotenskou posedlostí otráví všechny své čtenáře?

Tohle všechno se mi teď před usnutím honívá hlavou. Pozoruju to s mírnou panikou, neboť si uvědomuju, že některé odpovědi budu potřebovat, no, už vlastně relativně za chvíli. Nakonec ale stejně pokaždé usínám s myšlenkou, jak moc se těším.
 
Vaše Jana LeBlanc
 
Tento článek vyšel na blogu www.comiudelaloradost.cz
 
Zdroj foto: Pixabay.com
 
 
0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account