Noční klid bez mýtů: Nový pohled na spánek vašich dětí
Čítávám v diskuzích na Facebooku různé otázky maminek typu:
Kdy už moje dítě prospí celou noc?
Čím ho mám večer nakrmit, aby se v noci nebudilo hladem?
Jak to mám udělat, aby usnulo samo?
Jak to udělat, aby usínalo dřív/vstávalo déle?
Kdy už by mělo dítě vydržet ve vlastní postýlce/vlastním pokojíčku?
Děsivé pro mě na tom je, že takhle se často ptají čerstvé maminky, které mají doma malá miminka.
Tak pro ně, ale i pro vás ostatní, vyvrátím 5 mýtů o dětském spánku.
Pojďme na to.
Mýtus č. 1: Dítě má spát celou noc bez probuzení
Výjimky dopřáváme maximálně tak malým miminkům, protože chápeme, že ty se ještě kojit musí. Ale brzy (určitě v očích dětí) začínáme vyžadovat, aby dítě už (konečně!) prospalo celou noc. To proto, abychom se i my mámy vyspaly. Ale je to tak přirozené?
Je jasné, že malá miminka se v noci budí. Ale budí se i větší děti, a dospělí také! Opravdu spíte všechny noci od večera do rána bez probuzení?
Požadavek, aby člověk (dítě i dospělý) spal celou noc bez přerušení přišla až se zavedenou pravidelnou pracovní dobou. Zaměstnání požaduje, abychom ráno vstali a šli do práce, a v noci spali na jeden zátah.
Dříve se tak ovšem nespalo. Lidé vstávali velmi brzy, když vstávalo sluníčko, a šli pracovat. Kolem poledne si dali šlofíka a pracovat šli opět až odpoledne. Večer šli spát „se slepicemi“, aby se v noci vzbudili a třeba i 2 hodiny byli vzhůru a povídali si, případně obstarali zvířectvo v domácnosti.
Z toho vyplývá, že požadavek prospat celou noc není přirozený.
Mýtus č. 2: V noci se nejí!
My dospěláci to vydržíme, většinou s vidinou štíhlé linie a zdravého těla. A tak dětem nedůvěřujeme v tom, když chtějí jíst. A mám na mysli hlavně kojení.
I když píšu o spánku, kojení s ním úzce souvisí. A taktéž společný spánek dětí s rodiči v jedné posteli.
Nemylte se, že kojení se týká jen malých miminek! Je-li vše zdravotně v pořádku, dítě se samo neodstaví před 2,5 rokem života. Většinou se odstaví mezi 3. a 4. rokem života, ale může i mnohem déle. Až do 7. roku života!
Čím je dítě větší, počet kojení za den se přirozeně snižuje. Dítě začíná jíst i pevnou stravu a s maminkou netráví celý den. Která kojení zůstávají nejdéle? Večer na usnutí, v noci, ráno po probuzení.
Takže – minimálně dokud se dítě kojí, v noci se jí! Tedy kojí.
Mýtus č. 3: Samostatná postýlka či pokoj jsou pro dítě prospěšné!
Od určitého věku jistě. Ale čas odchodu z rodičovské postele, případně pokoje, by si dítě mělo určit samo.
Dítě, čím je menší, tím víc, potřebuje v noci cítit bezpečí v blízkosti rodičů, zejména mámy. Je to praktické pro kojení, ale zejména je to dobré pro psychický vývoj dítěte. Dítě prostě patří k mámě a v rámci možností by si mělo samo určit, kdy už je zralé spát samo, a kdy ne. Troufám si tvrdit, že kojené dítě určitě NENÍ připravené spát samo, jistě ne ve vlastním pokoji!
Vždyť i vy dospěláci si položte ruku na srdce, jestli se cítíte bezpečněji, když usínáte vedle partnera, než když spíte sami. Cítíte rozdíl? A dítě ho vnímá mnohonásobně víc.
Mýtus č. 4: Dítě se musí naučit uspávat samo, jinak je rozmazlené
Malé dítě není fyziologicky uzpůsobené tomu, aby dokázalo samo sebe uspat.Potřebuje k tomu mámu, tátu nebo jiného dospěláka, aby mu pomohli. Kojením, chováním, zpíváním, svou přítomností. Mozku dítěte trvá mezi 2 – 3 roky, než vyzraje natolik, aby se dítě dokázalo samo utišit natolik, aby dokázalo samo usínat.
Věřte tomu, že pokud uspáváte miminko nebo batole, určitě ho tím nerozmazlíte.
Mýtus č. 5: Dítě potřebuje o hodně víc spánku, než dospělí
Ano, jistěže potřebuje víc, zejména pokud se jedná o malé miminko. I větší děti potřebují o něco víc spánku než dospělí. Jenže ony to dokážou dohnat spánkem po obědě. A ve skutečnosti potřeba spánku dětí není větší o tolik, kolik si jako rodiče představujeme a kolik bychom si přáli.
Chápu, proč na tohle tlačíme. Už je tolik a tolik hodin, měl/a bys jít spát! Protože chceme mít večer čas jen pro sebe.
Ale řekněte sami: Kdyby se doma něco zajímavého dělo a ostatní členové rodiny by se právě chystali dobře bavit… Chtěli byste jít dobrovolně spát a nechali si to ujít? Takhle to dítě může vnímat a prostě spát nepůjde, ani kdybyste se rozkrájeli.
Já to řeším tak, že chodíme spát společně. A ze zkušenosti vím, že pokud by dcerce spánek nestačil, zdřímne si přes den.
Jak to prakticky začlenit do života?
Chápu, že je náročné vyrovnat se s nočním buzením dětí, pokud pokaždé musíte vstát ze své postele a jít do vedlejšího pokoje. Pokud na každé noční kojení či přebalování musíte vstávat. Pokud 2 hodiny uspáváte dítě a jakmile chcete odejít za partnerem, dítě se zase vzbudí. Když čekáte jako na smilování, až dítě usne, abyste měli chvíli jen pro sebe.
Jak tedy na to?
Základem je společný spánek. Zejména pokud máte malé děti, miminka či batolata, zvažte, jestli je nenechat spát s vámi v posteli či aspoň pokoji.
Pokud kojíte, určitě doporučuju společnou postel. Potom totiž nemusíte udělat nic jiného, než vystrčit prso a spát dál. Dítě se obslouží samo. Kojení navíc skvěle uspí i vaše dítě. Vyzkoušeno.
Choďte spát ve stejný čas s dítětem a pokud potřebujete čas pro sebe,sežeňte si hlídání.
Je mi jasné, že tenhle bod pro vás může být oříškem. Ale zaručuju, že pokud budete uspávat dítě a v posteli s ním už zůstanete, zůstane i dítě. Nebude se vám stávat, že budete 2 hodiny uspávat jen proto, aby dítě pak zase (hezky občerstvené a vyspalé, na rozdíl od vás) vstalo. Můžete usínat společně.
Ze své zkušenosti vím, že pokud bych si měla vybrat 1 věc, kterou bych v mateřství udělala jinak, bylo by to hlídání. Svěřila bych dcerku babičkám, tatínkovi či chůvě mnohem dřív, než v jejích 2 letech, kdy mě k tomu donutila nemoc.
4. Stáhněte si zdarma e-book 3 osvědčené cesty, jak vychovat (spo)kojené dítě, kde o společném spánku také píšu, a inspirujte se.
Pokud to se společným spánkem myslíte vážně, a chcete získat víc informací,můžete se o něm dočíst v mém druhém e-booku: Aby vaše miminko dobře spalo.
Teď už vám přeju dobrou noc. Velkým i malým. Sladké sny!
Zdroj foto:Pixabay.com
