Nový začátek na blogu: Příběhy lásky, zklamání a sebenalezení
AŤ ŽIJE BLOG – A LÁSKA!!
Tak jo. Už asi začínám. Právě dnes. Již dlouho se odhodlávám k tomu psát blog. Veřejně. Nejen deníky papír-tužka. Musí to ven.
Jak se cítíte právě teď? U mě je to asi takto: totálně euforicky nabitá, k nezastavení, příjemně vyčerpána dnešní dávkou inspirace, kreativity a překvapení. Život je prostě jízda!!!!
Ráno jsem se probudila s mírnou nechutí vstávat. Včera se mi nevydařilo rande. Fiasko!! Do kina přišel pozdě, snědl sám celý popcorn (který jsem koupila), třikrát odešel telefonovat (a nic mi neřekl) a po cestě domů bylo ticho, že by se na něm dalo houpat! Nejsem (už) ten typ, co si stěžuje, ale řeknu Vám milé dámy, čekala jsem víc. Mám na víc. Před mým domem po slově “ahoj” jsem odvětila rozmrzelé “čau” a odšourala se (neboť my klaustrofobové to máme veselé) osm pater do své rozkošné garsonky. Uf. Padla jsem na postel a čumim do stropu. Bezva. Sex asi nehrozí. Hm. Ty máš starosti holka…
Mé morče (řečené kun fu-morče, jelikož je to takový malý miláček/agresor, se kterým se cítím naprosto v bezpečí, jelikož by bezpochyby roztrhal každého případného vetřelce) po mě řve, ať mu dám něco k jídlu. Je půlnoc.
Tedy druhý den byl po ránu prkenný. Promítám si své klady a hledám důvody, proč dnes vstát, za co poděkovat, za co být vděčná. A že toho je!!! Jo, dneska je vlastně ta akce. Ten den D. Mám najít svou lásku. Jo….to se hodí. Takže sprcha a jde se. Sakra. Vracím se pro svůj plánek, typicky barevně podtrhaný, kam všude “musím” jít! Naplánované to mám pěkně.
Co přijde dál? Zmatek! Pomoc! Nemůžu najít správné patro, správný workshop….Pfff….Oki. Klid. Zastav se. Ha! Už ho vidím. Mířím si to přímo do Detailu. Má tam být téma “Vykročte ze své komfortní zóny”. Pro mě jak dělané. Snažím se o to každý den (a daří se!). Naprostá inspirace, odcházím s úsměvem tak širokým, že mám silné bolesti čelisti. Na jezdících schodech mi klasicky vypadne z narvané kabelky vším možným letáček o Keto Diet (kde jsem se mimo jiné dozvěděla, že rozhodně pro ně nejsem klientela, že to není pro štíhlounké slečny – nebudu tvrdit že se minimálně mé ego totálně nenafouklo). Už se s povzdechem otáčím a tu za mnou milý hoch už už mi ochotně podává spadlý letáček. Trapas. Pousměje se, když si přečte o čem je. 🙂 “Děkuji” říkám se svým připitomělým úsměvem, který se ještě o maličko zvětšil, a to už jsem myslela, že to nejde pokud chci mít ústa celá.
Chvíli si sedám na další workshop, kde jsem jediná. Přichází fotograf. “Můžu?” ptá se zdvořile. Jsem trochu nesvá. Ale souhlasím. Říkal, že potřebuje zachytit můj úsměv. 🙂 Nádherný moment. S tím problém nemám. Kdykoli!
Doletěla jsem si na obláčku k autobusu. Cestou byla na přechodu červená. Přemýšlím si a najednou toubí auto. Co je sakra? Vždyť stojim! Řidič v krásném BMW zuřivě gestikuluje, ať klidně přejdu. Kroutím hlavou, že ne. Evidentně je mu jedno, že za ním asi milion aut troubí. Stane se :D. Pak to vzdává a rozjíždí se. Zřejmě se chtěl podívat na mé ladné nožky. Co udělá jedna modrá sukně (a hodiny ve fitku). Nastupuji do 136. Asi hrála Slavie, neboť na další zastávce nastupuje x kluků a mužů. Jeden mladý muž vchází se svou přítelkyní, jež se k němu vine. Láska, říkám si. To je pěkné….Tu si všímám, že po mě kouká. Hm. No a, podívá se no, tak co, usmívám se jak trotl, co by se nekoukl. Hej, on se taky culí. Jeho schoulená přítelkyně přisátá na jeho mikině ničemu z naší “interakce” nevěnuje očividně pozornost. Úsměvy se stupňují. Zdálo se mi to, nebo mrknul?? Napadá mě, jak asi musím působit. Tak často se pohybujeme na tenké hraně morálky. Co je správné a co už ne? První krok je to vyhodnotit. Ale jak se zachováme? Jo, vystupují! Ufff!
Ač měli dveře přímo u sebe, kluk z nějakého důvodu svou slečnu postrkuje mým směrem k vzdálenějším dveřím. Ona jde první, on za ní a nespouští ze mě oči! Bože, co teď? Nemám kam utéct. Je hezký? To je fuk ne? Je hlavně zadaný! A než se naděju, přejíždí mi po celé paži až k dlani dolů. —— Jako, fakt? Fakt mě pohladil?
Ráda bych tento příběh zakončila tím, že následovala facka ze strany jeho přítelkyně, jakmile se vypotácel z autobusu, ale ta dotyčná nejspíš měla jiné věci v hlavě, ráda bych tedy věděla co. Dá se tohle vůbec zaspat? No, vztahy jsou různé.
Vystupuji ze 136, panelák mám pár kroků, dneska už mě nic nedostane….Hah! Procházím kolem pizzy u metra. Nejspíš jí za chvíli budu mít zdarma- i s donáškou až do postele :D! Úsměvy obou mladých mužů mluvily za vše. Výborně. 🙂 Škoda, že pizzu nejím….
Jdu si zaběhat. Cítím se tak naplněná energií, že ani nemám hlad. Kabelka letí do kouta ihned po překročení prahu, sukně dolu, natahuju kecky a go!! Funím si to parkem a najednou se vedle mě objeví muž. Leknu se, jelikož můj sluch je omezen přívalem hudby ze sluchátek. Přeje mi hezký večer a běží dál. 🙂
Nejlepší na tom celém je, že jsem svou lásku dnes opravdu znovu-našla! Dělala jsem vše, co jsem opravdu chtěla. Koupila jsem si doménu a přestala to odkládat. Vylepšila a vytunila jsem svůj profil zde, na ženy sro. Nyní dopisuji první část svého blogu.
Děkuji všem, kteří mě dnes posunuli, ať už vědomky či nikoli. 🙂 A jaký byl Váš den?? 🙂
Zdroj: PhDr. Pavlína Doležalová
