Změna je jediná jistota našich životů. A přesto se většina z nás drží starých zajetých kolejí jako klíště a změnu považuje spíše za vytržení z komfortní zóny.
Když si uvědomíme, že každou vteřinou se mění naše tělo, přestavují se naše buňky stejně jako postavení planet a galaxií, dojde nám, že prostě není úniku. Vše v našich životech podléhá tomuto neustálému vývoji, a pokud se změnám bráníme, nesetkává se to s úspěchem.
Celé naše dětství je jedna neustálá změna, napřed si to ani neuvědomujeme, pak si toho všimneme, posléze se těšíme, až budeme dospělí a pak to přijde – nejraději bychom vše v určitém období zastavili. Bývá to ve chvíli, kdy se nám zdá, že je vše jak má být, ale paradoxně se obáváme i změn k lepšímu. Určitě znáte ono známé konstatování, je poznané zlo je lepší než neznámé naděje.
Proč se tedy bojíme změn?
Je to většinou naučené chování. Buď nám bylo vštěpováno v dětství, nebo jsme se jej naučili jako důsledek našich zkušeností. Prostě jsme si nějak zabudovali do své výbavy, že lepší je to známé než neznámé. Ale co je ještě horší, někdy jsme „tak dobří“, že se bojíme i toho co se vůbec nemusí stát a vymyslíme scénáře, které nás naprosto paralizují. Pak jsme skutečně nepoužitelní a pomyslné dřevěné nohy nám ani žádnou změnu neumožní.
Jak z toho ven?
Nejprve je nutné si udělat čas a zamyslet se nad tím co je za tím, že se změnám bráníme nebo nám způsobují problémy. Obvykle víme, kde je zakopaný pes, jen toto téma zametáme pod koberec a tváříme se, že se nás netýká. Pokud se tak děje, univerzální zákony zesílí a náš diskomfort se stupňuje. Když problém připustíme, pojmenujeme a zamyslíme se nad ním, máme nakročeno k činu a to je právě změna. Na začátku stačí změna myšlení. Naše životy se odvíjejí od triády: myšlenka-slovo-čin.
Když nad věcí přemýšlíme, vytahujeme ji na světlo. A jak víme, na světle se všechny strachy zmenšují. Nejhorší jsou noční přemítání, tma a ticho jsou našeptávači strachu. Přistoupíme-li k druhé fázi, tedy slovu, věc pojmenujeme nejen v myšlenkách, ale i verbálně a můžeme to tak probrat s přáteli, či odborníkem a zase se strach zmenší. Máme nakročeno ke změně!
Najednou se nám zdá, že to nebude tak hrozné. A ono nebude! Víte, že až 80% věcí, kterých se bojíme, se nikdy nestane? Takže jsme pak obvykle překvapeni, čeho že jsme se vlastně obávali a říkáme si, proč jsem to neudělala už dávno? Protože nemáme rádi změny.
Vývoj je smyslem našich životů a změna je jeho nezbytnou součástí. Užijme si tedy tu jízdu našimi životy a přijímejme změny s přirozeností, kterou je a pokud to jde, tak i s lehkostí a pokorou. Vše tak půjde snáz a život nás bude více bavit.
