Jak správně reagovat na dětské vzteky: Efektivní strategie od odborníka
Jak zní zlaté pravidlo pro emoční inteligenci? Co dokáže dítě nejvíce ranit v rodině? Co dělat, když s sebou váš miláček třískne o zem a cloumají s ním emoce? Jak pracovat s negativními emocemi a proč? A jak pracovat s těmi pozitivními?
Rychlozpověď Ivany Procházkové, spoluautorky knihy S láskou i rozumem a autorkou kurzů o emoční inteligenci pro rodiče, kterou jsem Vám už představila v článku 5 mýtů o dětech: opravdu je to tak strašné?
Co dokáže dítě nejvíce v rodině ranit?
Jednoznačně je to odepření lásky. A to nemusí rodiče říkat, i když i to často slýcháme: tak tě nemám rád, když se vztekáš nebo naopak: vidíš, když se směješ, tak tě mám ráda. I takové to: Jdi do pokoje. Takhle tě nechci. Přijď, až se uklidníš. Takové to prostorové odhánění dětí od nás. Ano, v určitém věku to udělat mohu, ale ne ve věku, kdy si dítě buduje v nás a potažmo ve svět základní důvěru.
Existuje nějaké zlaté pravidlo pro emoční inteligenci, které by v rodině mělo platit?
Emoční bezpečí. Mělo by platit, že žádná emoce není nežádoucí. Naučit se hledat proč emoce přichází a co je pod nimi. Emoce je vnější projev vnitřních pocitů a tam se potřebujeme dostat. Emoce jsou jen špičkou ledovce, ale ty se projevují na základě toho, co je pod hladinou.
Jak pracovat s negativními emocemi?
Typicky si maminky nejvíce stěžují na vztek – dítě válející se uprostřed chodníku nebo supermarketu je zkouška nervů pro nejednoho. Existuje nějaké „normální řešení“? Počítám že věta: běž do svého pokoje a vrať se, až budeš normální, do toho nepatří a konejšení je alespoň z mé praxe spíš ještě přilévání do ohně….jak tedy na to?
Pokud je dítě už vztekem ovládnuté, pak už jde emoce jen velmi těžko zastavit. A je to tak správně, emoce je třeba ze sebe dostat ven. Takže všechny ty rady jako např. zabavit dítě něčím jiným, nejsou správným řešením. Pokud už se dítě vzteká, pak to berme jako jakýsi nutný „očistný proces“. Velmi často jde totiž o vzteky, které vznikají jakoby z ničeho a zastavit prostě nejdou. Děti jimi projít musí, zejména proto, že se potřebují zbavit nashromážděných frustrací. Po takovém záchvatu vzteku se dítě potom cítí naopak uvolněné, je velmi spolupracující a zklidněné. Rozdíl mezi běžným vztekem a tady tím jakýmsi čištěním poznáte vcelku snadno. Dítě se začne vztekat nebo plakat i kvůli zdánlivému nesmyslu (zavážete mu první pravou botu namísto levé, podáte mu červený bonbon místo modrého atp.). I když situaci zdánlivě „napravíte“, tak dítě není schopno se zastavit (pokud chce dítě modré lízátko a vy mu dáte červené, tak ani poté, co mu lízátka vyměníte, se dítě nezklidní). V případě, že jde pouze o jakousi vědomou scénu a manipulaci ze strany dítěte, tak je dítě schopné se ihned po výměně lízátka zklidnit a pokračovat jakoby se nic nedělo.
Jak pracovat s pozitivními emocemi? A pracovat s nimi vůbec?
Ano, pozitivní emoce nám přijdou přirozenější a navíc máme pocit, že bysme je měli mít pořád a když ne my dospělí, tak aspoň to dítě. Ale nesmíme zapomínat, že i dítě má právo mít občas chmurnou náladu, chtít být samo a prostě cítit se i jinak, než si my dospělí představujeme. Je skvělé na pozitivní emoce upozorňovat. Doprovázet to slovy: máš radost, to tě potěšilo, jsi spokojený, líbí se ti to. Na toto bychom neměli zapomínat. Mimo jiné to i nám samotným pomáhá nenechat se převálcovat návaly záporných emocí.
Díky za minirozhovor 🙂 Těšíme se na konferenci České asociace pro aktivní rozvoj dětí (Capard) “Vychovávejme své dítě aktivně, věnujme mu přítomný okamžik”, která se koná v úterý 17. 5. v kině Lucerna v Praze a kde bude mít Iva své vystoupení v 15.20 hod.
Jitka
Zdroj foto:Pixabay.com
