Děti a svoboda: Proč se musíme vzdát zastaralých přesvědčení
Děti jsou je takové, jakými je vědomě či nevědomě učíme být.
Znáte to, jak babičky říkávají..za nás bylo všechno lepší. I ty děti. S Ivanou Procházkovou, speciální pedagožkou, lektorkou emoční inteligenci u dětí, zakladatelkou Montessori jeslí v Brně a spoluautorkou knihy S láskou i rozumem, jsme si povídaly o mýtech, které v souvislosti s dnešními dětmi zaznívají. Jsou vážně tak strašné? Nemáme to v hlavně tak trochu v nepořádku my? A nebylo to tak vlastně v každé době?„Děti jsou prostě jen takové, jakými je my vědomě či nevědomě učíme být,” říká Iva s úsměvem.
Tak se s námi pojďte podívat na 5 mýtů, které o dětech kolují a jak to s nimi vlastně je.
Mýtus č.1: Děti už nemají žádné dětství
Všichni kolem sebe slýcháme, jak děti jsou pouze zavřené doma, hrají si s počítačem, tabletem a nemají zájem o to, aby se scházely a hrály si spolu. Velký omyl, děti by si spolu hrály od určitého věku moc rády, ale my jim to nedovolujeme, organizujeme jim jejich volný čas natolik, že vlastně ani žádný nakonec nemají. A když mají, nenecháváme je si ho užívat po jejich.
Mýtus č. 2: Děti vůbec nechodí ven
Znáte dítě do 3 let, které by raději bylo zalezlé doma než venku? Já tedy ne. A to za každého počasí! Ať prší, mrzne, svítí slunce. Děti to přirozeně táhne ven, to my dospělí jsme se začali zavírat do domů a ven je pouštíme pouze v případě, že se chce nám.
Mýtus č.3: Dnešní děti jsou nezodpovědné
Ano, asi ano. Proč? Mohou za to ty děti? Jak se mají naučit zodpovědnosti a zdravému sebevědomí? Rozhodování? Vždyť se neustále jenom prodlužuje věk, kdy jsme schopní děti vypustit z hnízda. Děti se chtějí učit zodpovědnosti od nejútlejšího věku, za sebe, za ostatní, za prostředí. Ale nám se na to většinou zdají ještě příliš malé. Ony tedy naprosto přirozeně najedou na náš systém a přijímají naše rozhodnutí, čekají na pokyny. A až se nám zdají dost velké, pak už to prostě tak snadno dohnat nelze.
Mýtus č. 4: Děti jsou drzé, nemají úctu
Ruku na srdce – i toto od někoho pochytily… Všechno, opravdu všechno naučené chování se děti učí od svých nejbližších a od toho, co je obklopuje. Máma, táta, brácha, rádio, televize.
Mýtus č.5: Děti se musí převychovat
Nemusí. Děti by měly zůstat dětmi. Svobodnými, hravými, zvídavými, šťastnými, milovanými. Zachovat si toto všechno v našem dospěláckém světě ale není snadné. Bez pomoci nás dospělých to samy opravdu nezvládnou. A jak nejlépe pomoci? Prací sami na sobě. To je vlastně to jediné, co vůbec můžeme začít kdykoliv dělat.
Zdroj: Jitka Hemolová
