Všimli jste si, na co všechno se dnes dají najít návody? Když budete chvíli brousit po internetu, začne vám připadat, že jsme hromadně zapomněli dýchat, jíst, spát, hýbat se, oblékat se, protože na to všechno potřebujeme speciální návody.
Zamilujete se bez návodu?
Bude se vám zdát, že bez návodu už nejsme schopní rozeznat, kdy se cítíme dobře a těžko si umíme představit, co dělat pro to, abychom byli šťastní. Že si bez návodu nevybereme správného životního partnera nebo partnerku, možná se nám dokonce ani nepodaří zamilovat. Že bez návodu jen těžko poznáme, v čem jsme dobří a najdeme si práci, která pro nás bude ta správná. Že bez návodu určitě nevychováme děti nebo neprožijeme smysluplný a naplněný život, pokud je nemáme.
Bude to vypadat, že jen návod nám zaručí, že vůbec ve svém životě objevíme správné vize a správný směr. Že bez návodu snad už ani nedokážeme zapojit fantazii, nedokážeme tvořit a nepodaří se nám snít. A přidejte si další a další životní okolnosti a situace, které vás napadnou a jsou běžně tématem rozličných návodů.
Dvojí zkreslení
Samozřejmě je to proto, že žijeme ve světě snadného sdílení. A také proto, že služby jsou zásadní součástí ekonomiky a expertíza představuje pro mnoho lidí obživu (a myslím to zcela v dobrém, ostatně sama do té kategorie zapadám).
Na druhou stranu v tom vidím i nebezpečný osten. Minimálně ze dvou důvodů. Jednak návody zkreslují, protože to podle nich často vypadá, že jedno doporučení pasuje pro každého. Stírá se s nimi individuální přístup. A za druhé zkreslují, protože se zdá, že lidé nejsou kompetentní hledat si své vlastní cesty, rozpoznávat, co je pro ně dobré a co ne.
Odborníci na svůj život
Přitom každý je přeci odborníkem / odbornicí na svůj vlastní život. A je kompetentní rozhodovat se sám / sama za sebe – to ostatně patří i k důležitým zásadám koučování.
Navíc cokoliv si určíte jako téma návodu, většinou nemá žádné univerzální vysvětlení. Neexistuje žádná jediná správná interpretace úspěchu. Pro každého představuje štěstí něco jiného – a někdy i radikálně odlišného. Pro někoho je přínosné vstávat ráno v pět a druhý je před desátou nepoužitelný. Někdo považuje za nejskvělejší práci tu, která ho dobře uživí a umožní mu být doma každý den v pět, jiný by z takového zaměstnání zešílel. A takových příkladů může být zase nepřeberně.
Sdílet, nehodnotit se podle druhých
Návod může být dobrá inspirace, když se bere jako přehled toho, co funguje někomu jinému, ale nemusí fungovat všem. Sebepoznání je podle mne stále ta nejlepší cesta, jak prožít skutečně a aktivně svůj život a nepřizpůsobovat se jen donekonečna tomu, jak to vidí druzí. Psát si svoje vlastní „návody“ je lepší, než kopírovat to, co vymysleli jiní.
Snaha ponořit se do sebe, věřit svému rozumu i citu a intuici je autentičtější přístup, než si odškrtávat kroky, které vymysleli druzí. Anebo si je sice odškrtávat, ale také upřímně reflektovat, zda to je zrovna pro mne to pravé ořechové.
Sdílení praxe je skvělé a užitečné. Ale je to něco jiného, než hodnotit sama sebe podle praxe druhých. Nebo podle toho, co si zrovna žádá nejrozšířenější konvence či móda. Jestli jsme svobodní, pak je to i v tom, že na sebe bereme zodpovědnost za svou životní cestu. A to se všemi důsledky. Se všemi nálezy i ztrátami, které to přinese. Bez ohledu na to, co by na to řekly ty nejchytřejší návody.
