Najděte sílu být zase ženou: Malý průvodce k sobecké radosti
Čím dál častěji vidím kolem sebe slogany, reklamy, upoutávky, aby muži byli opět muži, aby se nechovali zženštile, aby přestali prát, chodit nakupovat, starat se o domácnost, aby začali myslet na sebe. V tu chvíli si řeknu: “A co my, ženy? Máme my sílu na to stát se opět ženami a začít myslet alespoň jednou za den, v horším případě jednou za týden, pouze na sebe?”
Slyším o emancipaci žen, o novém trendu “třicítek”, které žijí jen pro sebe, vzdělávají se, budují kariéru, věnují se svým koníčkům a zálibám, zakládání rodiny oddalují. A tak si říkám, kde takové ženy jsou? Kdykoli zaslechnu rozhovor dvou kamarádek v emhádéčku, baví se buď chlapech nebo o jídle a nebo pro změnu o chlapech. Kdyby ti muži na tom světě nebyli, o čem my ženy bychom se bavily?!
Na jedné straně tu máme maminky starající se o své ratolesti, domácnost, případně partnera a o práci, na straně druhé tu máme ony nezávislé třicítky. Ani v jednu kategorii nevěřím. A proto, nebudu škatulkovat. Znám spoustu maminek, které zvládají všechny tyto povinnosti a záliby s přehledem a grácií sobě vlastní. To, že jsem ženou v domácnosti ještě neznamená, že musím chodit nakupovat v teplákách a nenalíčená. To že jsem svobodná a bezdětná ještě neznamená, že si nemůžu vyslechnoout strasti a příhody matek s dětmi, aniž bych se u toho nešklebila. To, že mám přítele ještě neznamená, že zahodím všechny své koníčky, kamarády a budu se věnovat jen jemu (ačkoli ve většině případů o to partner ani nestojí).
Ať už jste moje milé ženy svobodné či zadané, bezdětné či s dětmi, bez práce nebo zaměstnané, štíhlé nebo boubelky, vždy si najděte čas pro sebe. Ne pro děti, ne pro práci, ne pro partnera, ikdyž mi můžete říkat, že s nimi trávíte čas nejraději, zkuste alespoň na pár hodin vypnout a udělejte si malou sobeckou radost. Jen tak, protože můžete. Zaskočte do kavárny na dortík, proběhněte se v parku, sedněte si na lavičku s knížkou, běžte na manikúru, dělejte cokoli, na co jste v posledních týdnech neměla čas a hlavně…udělejte to sama. Pro tentokrát nechte kamarádku doma. Zkuste být na chvíli sama se s sebou, mnohé z vás zjistí, že to není úplně lehké. Ale věřím, že za pokus to stojí. Slibuji vám, že po takovém vydechnutí, se budete cítit opět plná energie, přijdete na nové myšlenky, uvědomíte si, co jste doposud nestihla a o čem sníte, znovu objevíte svá dávno zapomenutá přání. Doufám, že mnohé z vás se pokusí o to, s tím něco udělat.
Dnes, až půjdu z práce, nenasadím si sluchátka a nebudu poslouchat žádnou hudbu, budu vnímat svět kolem sebe, budu přemýšlet, jak šťastná jsem, že tu mohu žít, a budu přemýšlet o tom, co ve svém životě chci ještě stihnout. A pokud mne žádný velkolepý plán nenapadne, budu alespoň myslet na to, že mě o víkendu konečně čeká Fantom opery, kterého se již nemůžu dočkat, a také že mám v kabelce recept na úžasný dort, který musím v sobotu zkusit upéct. Nebudu myslet na přítele, ani na toho bývalého, ani na práci a problémy mé kamarádky, ani na to, že jsem neměla k obědu jíst ten koláč, a že jsem zapomněla v práci odeslat jednu zásilku. Stop všem negacím. Budu to na chvíli jen já, moje město a mé myšlenky zaměřené na mé radosti a přání.
Mějte se krásně, ženy moje! *heart*
Zdroj foto:Pixabay.com
