Dnes je pro mne den jako stvořený na to, ukázat svou zranitelnost.
Úplněk se mnou šije, cítím obrovskou únavu, vztek, smutek, tlak restů minulého týdne a to vše dohromady.
Nejvíc se mi osvědčilo mít se v takovém mišmaš stavu ráda a být na sebe co nejvíc laskavá a dát prostor sobě…a pak až povinnostem.

Tudíž až dopíšu tento text, odcházím domů, napustím si horkou třešňovou vanu a budu odpočívat. Pak budu relaxovat a meditovat.
Následně, pokud napětí bude přetrvávat půjdu řvát. Strom, země a vše ze mě vypustím ven.
Do toho budu jemně hýčkat všechny své malé Barunky, které jsou smutné, ječí, mají hněv a jsou unavené a představovat si jak je objímám.
Sama sobě tak mohu býti úspěšnou léčitelkou.
Další stupeň může být poobjímat se bezpečně se svými přítelkyněmi…
A další, schoulit se do náručí muže, jež mlčí, je z něj cítit síla i citlivost zároveň a pouze mne nechá se vyplakat, vydechnout, uvolnit se, rozplynout se….abych následně občerstvena mohla opět vstát a zářit do světa.
Cest k úlevě je mnoho a všechny jsou platné. Nenechte si nakukat, že něco, co vám pomáhá je špatně, protože to není dostatečně na duchovní či jaké výši. Možná, že to tak má dotyčný člověk, ale já (ty) to mám takto a tak je to pro mne (tebe) v pořádku.
SMÍ TO BÝT.
0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account