U jednoho z kandidátů jsme museli zastavit, rozplakal se, vzpomíná Eva Čejková na natáčení

Další týden za námi. Chvíli jsem měla pocit, že byl vlastně spíš neakční, ale když se poohlédnu zpátky, tak… Jeden super motivační workshop s naším akcionářem v Testuj.to, který mě nakopl a připomněl, že to má smysl! Následovala podnětná jednání o další budoucnosti komunity Ženy s.r.o., přednášela jsem pro start-up podnikatele, účastnila se dvou večírků a v pátek odpoledne zahájila víkend po boku mého krále a svatomartinských dobrot… jenom to víno jsem letos vyměnila za pivko. A pak že se člověk nemůže změnit! …takže to zas taková nuda nebyla 🙂

V týdnu mimo jiné proběhl druhý díl speciální řady Talku (z)lomu s prezidentským kandidátem a upřímně říkám, že mě překvapily vaše ohlasy. A možná i na to konto se rozhodla moje akční Míša Dvořáková, že tentokrát nebude klasický blog Evy, ale rozhovor, do kterého otázky připravila ona.

Evi, v posledních týdnech sis zvala do Karlína kandidáty na prezidenta republiky a s velkou pravděpodobností se jím jeden/jedna z nich stane. Jaký z toho máš pocit?

Jsem zvědavá, jestli ti, kteří mě zvali na Hrad, když jsem pokládala poslední otázku, kde budou za 5 let, tak jestli dodrží slovo a skutečně mě tam pozvou. Tedy, pokud to bude jeden z těch, co mi to fakt nabídli. Každopádně to celé byla skvělá zkušenost, poznat kandidáty napřímo, moci se bavit o životě, pokládat jim otázky jako žena volička i jako podnikatelka, která je zvědavá, jaký člověk bude reprezentovat náš stát v zahraničí.

Když měl přijít první z nich, byla jsi nervózní? Případně, z koho nejvíc a proč?

Pravdou je, že jsem trému měla prakticky u všech, protože oproti předchozím hostům jsem skutečně nikoho z nich osobně víceméně neznala. Nejvíc nervózní jsem byla z Karla Janečka. Už jsem jednou diskusi s ním moderovala a občas mě zaskočil svou svérázností, ale v rozhovoru nyní byl velice příjemný. U něj, Marka Hilšera a Tomáše Zímy mě upřímně překvapilo, že pustili opravdové emoce. To je přesně to, co jsem si přála.

Už víme, že k tomu, abys začala natáčet rozhovory s kandidáty, Tě navedly výsledky průzkumu. Jak to ale začalo? Co Tě vedlo k tomu, věnovat se projednou politickému tématu, ač nepoliticky?

Nebyl to můj nápad, to přiznávám. Jeden z našich akcionářů řekl – budou volby, pojď dělat rozhovory s kandidáty. Nejdříve jsem se lekla, že jako politika?! Ale vzápětí mi to přišlo jako super nápad a jenom jsem věděla, že k tomu přistoupím prostě z pohledu ženy, podnikatelky a tak, jak chci já poznat svého budoucího prezidenta či prezidentku.

Vidělas, s kým a jak přichází, co řeší, seděla jsi naproti nim. Co Ti tato setkání dala?

Nejvíc jsem se vždy těšila na ten první moment setkání. To udělá hodně. Jak vejde, s kým, jakou má auru, jestli podá ruku hned nebo si drží odstup, jestli se ohne a pohladí Jenny, dá si bábovku a kafe nebo chléb se škvarkama.

Co Tě během rozhovorů nejvíce překvapilo?

Nejvíce pro mě znamenaly momenty, kdy se mi podařilo nějakou otázkou otevřít je jako lidi s emocemi. Naopak mě překvapila Danuše Nerudová, která řekla, že nikdy nepláče. To mě jako ženu překvapilo opravdu hodně. Asi jsem si přála, aby mi řekla, že to má stejně jako my ostatní, že občas prostě nemohla a měla toho nad hlavu. U jednoho z posledních dílů jsme museli v průběhu zastavit, protože se nám Tomáš Zíma rozplakal, a tak vlastně ani nevíme, co všechno se nakonec sestřihne. Bylo to opravdu emotivní a citlivé rodinné téma.

Vím, že jsi nestranná a nikoho konkrétní teď nevyslovíš, ale kdybys měla popsat člověka, kterého by sis přála na Hradě, jaký bude?

Chci prezidenta, který se nebojí dát najevo emoce. Chci vědět, že má, stejně jako já, někdy krušné chvilky, že to není přehnaný egoista, který umí přiznat, že něco dělá občas špatně, že mu je také do pláče a že se moc rád zasměje své vlastní blbosti. Má přirozený respekt, je to osobnost, kterou chci následovat…

Přibližoval se mu někdo z těch, kteří seděli naproti Tobě?

Ano, někteří ano, ale nikdo ne úplně na 100 %. Právě proto ještě váhám i já a budu se rozhodovat. Ale naštěstí jsem měla tu možnost vidět řadu z nich jako obyčejné lidi se srdcem na dlani…

Dokážu se představit, že jsi před těmi rozhovory měla nějakou představu o tom, jaký kdo je, možná i komu fandíš. Jak se změnil Tvůj pohled?

Můj pohled se absolutně změnil! A přiznám se, že sama ještě nevím, koho budu volit. Poznala jsem je jako lidi a pevně doufám, že tento pohled pomůže v rozhodování všem, kteří díly zhlédnou.

Volby jsou ještě relativně daleko, mediální masáž ale roste. Podle čeho se budeš rozhodovat? Případne vnímáš nějakou nástrahu, kterou si uvědomuješ?

Je zajímavé, co vychází zatím v našem průzkumu, tedy, do jaké míry média /ne/ovlivňují nás ženy, voličky. Abych se mohla zodpovědně rozhodnout, chci kandidáty poznat také více jako politiky. Budu sledovat běžné politické diskuse, vnímat jejich postoje a názory. V kombinaci s osobním setkáním mi to dá komplexní obrázek, což je pro mě důležité. Zároveň doufám, že se nám podaří dotočit ještě díl s potenciálními prvními dámami/mužem, to také napoví.

Jedna věc je jít k volbám a druhá, že je to opravdu velká zodpovědnost. Co bys jako žena mnoha rolí vzkázala všem, kteří mají právo volit?

Hlavně choďme k volbám! Bez ohledu na to, jaké volby jsou, tak vždy je to naše zodpovědnost jít a volit demokraticky leadery, kteří rozhodují o nás, o naší zemi, kde žijeme my a naše děti. Pořád mě zaráží, že k volbám chodí tolik starších voličů a mladá generace spíše přihlíží. Přitom zrovna o ně jde nejvíce!

Hodně se řeší, zda-li mít na hradě ženu. Jaká vidíš pro a proti Ty?

Ano, chtěla bych tam Zuzanu Čaputovou… po mnoha letech by na Hradě bylo zase laskavo a bylo by to místo, kam bych vzhlížela. Věřím, že žena může přinést přirozeněji laskavost a národ spojit. Každopádně neznamená to, že toto dokáže každá žena. Jsou určitě i muži, kterým se to také povedlo, jako například Václavu Havlovi.

Kdybys v lednu usedla na Hrad Ty, co bys národu chtěla předat?

Tak to je otázka na závěr na pobavení. S Hradem mě vždy napadne… Láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí.

Foto: se souhlasem Evy Čejkové