Myslím si, že člověk neschopen nadšení pro věc, nemůže být dobrý sportovec. Stejně tak jako zpěvák bez lásky k lidem nebo malíř bez inspirace. Bude se snažit, bude možná odhodlaný, ale bude mu chybět jedna nejzásadnější věc, nebude NADŠENÝ.
Já bych se bez nadšení pro věc rozhodně nedokázala vybičovat k tomu, že začnu trénovat běh na 10 kilometrů. Potřebuji cítit vzrušení. Jak mi endorfiny proudí tělem. Ostatně, všichni fitness trenéři nás na to lákají ” už bez toho nebudeš moc žít “. 🙂 A je to pravda!
Jak jednou zkusíš, nechceš jinak
Endorfinu se také říká hormon štěstí. Podle Wikipedie se uvolňuje do mozku a způsobuje dobrou náladu, pocity štěstí, tlumí bolest, ovlivňuje výdej některých hormonů, vyplavuje se při stresu a svalové zátěži (při porodu, sportování, sexu).
Znáte ten pocit? Který sport způsobuje tenhle boží stav vám? Pište mi níže do komentářů, moc se těším!
Běžím, běžím a hormon štěstí nikde
Od dětství sportuji. Deset let jsem dělala JUDO, trénovala jsem každý den. Byla jsem přímo posedlá judistka. Hormon štěstí mi zaplavil tělo i duši a já si nemohla pomoci. Dostal mě z toho až silnější pocit – LÁSKA. Bylo mi osmnáct a bylo po judu. 😉
Gratuluji Lukášovi Krpálkovi k olympijskému zlatu v Riu 2016! 😀
Když jsem začala v únoru letošního roku s tréninkem běhu na 10 kilometrů, o hormonu štěstí se nedalo vůbec mluvit. Všechno mě bolelo, těžce se mi dýchalo, těžkly mi nohy, píchalo mě v boku, pálilo na prsou. Každý trénink mě stál velké přemáhání a vnitřní přemlouvání. Jen a jen díky silné motivaci, mojí milé kamarádce a vlastní disciplinovanosti jsem přežila první dva měsíce, když tu najednou byl hormon štěstí zpět.
Popadla jsem druhý dech
Třetí měsíc došlo k rapidní změně. Začala jsem se cítit dobře, a dokonce jsem i pociťovala radost z běhu. Byly dny, kdy bych snad mohla běžet celý den. A to jsem věděla, že ” už bez toho nebudu moc žít ” *heart* Takže, pokud se sportem zrovna začínáte, vydržte, náležitá odměna se dostaví.
Mám ráda lidi, kteří jdou do věcí naplno. Umí zatnout zuby a v rámci svých možností dát do života vášeň. Mám to štěstí, že znám takových lidí hodně, jsou mi velkou motivací a vím, že jich je celá řada i tady u nás, v ŽENÁCH s.r.o. Teď mám bohužel zraněnou nohu, jak jste mohli číst v mém nedávném blogu “Poběžím, nepoběžím… ” , ale nebojte, vášeň mě neopustila.
Jakou máte s vášní ke sportu zkušenost vy?
Mějte se krásně a sportujte z vášně! *heart*
Markéta
Zdroj foto: Pixabay.com