Jak překonat zranění a nastartovat znovu: Inspirativní příběh běžkyně
Uplynulých sedm měsíců jsem se poctivě a houževnatě připravovala na svoji první “desítku”. Já vím, v Čechách jako by se s běháním roztrhl pytel. A kdo dnes neběhá, jako by nežil. Ale v mém případě to byl opravdu zázrak. I přesto, že jsem od dětství sportovním nadšencem, jsem povahou spíše sprinter. Běžec na krátké tratě. Na kolektivní sporty mě moc neužilo, tam mi to přeci vždycky někdo mohl zkazit 😉 Takže dnes, kdy se již nemohu věnovat svému srdcovému sportu, JUDU, kolo má již delší dobu píchlou duši a moje malé děti spoléhají na mou časovou flexibilitu, BĚH byla moje jasná volba 😀
Kdo mě zná, tak ví…
že když se pro něco rozhodnu, tak to tak bude. Neříkám, že je to úplně správná životní filosofie, ale za to množství nárazů do zdi, s tím již umím pracovat. Být tolerantní, vyslechnout názor, přiznat chybu a všechny ty ostatní, nelehké osobnostní dovednosti 😉 A tak, když mě moje milé přítelkyně přemluvily, abych se s nimi přihlásila na RunCzech – 10 km noční Prahou, bylo jasné, že se na to musím připravit. Přihlášku jsme podaly v lednu 2016, bylo přede mnou 8 měsíců příprav. Do té doby jsem tak maximálně doběhla své děti, když se řítily do silnice *psss*
Hlavně u toho dobře vypadat…
říkává moje milá kamarádka Vendy 😉 První krok tedy směřoval do obchodu se sportovním oblečením. Oblékám se spíše elegantně, mám ráda šaty a podpatky, takže sportovní oblečení mám ve svém šatníku opravdu a jen k danému sportu – legíny a top na jógu, dres na kolo, plavky na plavání, oteplovačky na lyže. Nic, v čem by se dalo běhat… Chápete 😉
Ve dvou se to lépe táhne!
To je heslo, které máme s Vendy nejen v rámci našeho podnikání (před rokem jsme založily agenturu Mamapartner), ale které mi funguje i v situacích, kdy potřebuji motivaci. A té jsem první dva měsíce přemáhání a bolesti potřebovala opravdu hodně!
Vendula běhá rychleji než já!
Vendula běhá ladněji než já!
Vendula toho uběhne víc než já!
Vendula není po běhání nikdy červená! Ano, ta více rudá, jsem já! 😀
Vendula tedy byla moje největší motivace :-* A co víc, opravdu se zasloužila o to, že jsem v květnu běžela rychleji, ladněji, dál, a dokonce jsem ani nebyla tak rudá, jako tomu bylo v únoru.
Když hlava chce, ale zradí tělo…
Podle titulní fotky asi už víte, co tím chci říct. Vyrazila jsem na svůj pravidelný tréninkový běh do nedalekého lesa. Manžel mě doprovázel na kole. Jezdí lesem, abych se nebála a udržuje si kondici 😉
Cítila jsem se ve skvělé formě, po pěti kilometrech jsem se hlouběji zaposlouchala do hudby, vychutnávala si vlahý večer, myšlenky jsem směřovala do pocitu, že dnes uběhnu s lehkostí rovnou osm kilometrů… CHRUP, KŘUP, jedna vteřina nepozornosti, jeden špatný došlap rozhodly, že následujících 4 – 7 týdnů bude všechno jinak :;(
MUDr. chirurgické ambulance mi sdělil, že mám natržené vazy v pravém kotníku, nesmím minimálně týden chodit a ke sportu se mohu vrátit tak za sedm týdnů. Ale co moje desítka? Co moje přípravy? Pochopila jsem, jak je profesionálním sportovcům, kteří se, z jakéhokoliv důvodu, nemohou zúčastnit vysněného závodu.
Ano, vím, že jsem mohla dopadnout hůř. Ano, vím, že o nic nejde… Ano, vím, že zdraví je nejdůležitější! Mně se ale chtělo křičet a brečet a do toho ještě ta zloba na sebe samu. Znáte to?
Ta nejlepší nakopávačka…
Jeden den, no dobře, dva dny jsem se litovala, přiznávám se dobrovolně *psss* Jsem taky jen člověk. Ale, víte co byla moje největší nakopávačka? Co mě “postavilo” na nohy? Bude to znít jako klišé, ale moji nejbližší, moje rodina, moji kamarádi a kamarádky. Soucítili, pomáhali mi, i na lodi mě vezli, povzbuzovali, a když jsem moc kňourala, tak mě pohladili *heart* A za to já jim moc děkuji!!! :-*
Poběžím? Nepoběžím? Poběžím? Nepoběžím?
To nevím, neotrhala jsem ještě všechny lístky kopretiny *sad* Ale pro jistotu už přemýšlím, co si vezmu na sebe, abych na RunCzech vypadala dobře 😉
Mám číslo F3269
Držte mi palce! *enzo*
Markéta | ŽENA s.r.o.
Zdroj foto: Marketa Jachymova
