Dopis
Dnešní blok bude dopis, který jsem poslala já Terezce. Musela jsem jí nějak oznámit, že už mě v září ve škole neuvidí.
Ahoj Tery,
asi se divíš, že ti píšu dopis. Je to takové neobvyklé v téhle době. Prostě jsem ti to nechtěla psát přes telefon nebo ti to volat původně jsem ti to chtěla říct osobně, ale to jsem nezvládla, když už jsem byla odhodlaná a měla jsem to v hlavě připravený tak se do toho vmotala tvoje mamka a byla jsi taková smutná a já ti nechtěla přitížit. Celý víkend co jsem byla u tebe tak jsem hledala příležitost ti to říct, ale nenašla jsem ji. Mrzí mě to. Proto ti to píšu takhle. Neobyčejně.
Jo asi víš že se to bude týkat ohledně školy. A jelikož z toho dělám takovouhle velkou věc tak ti je asi dost jasné jak to dopadne. Ale i když víš jak to dopadne tak to řeknu po svém. Nebo spíš napíšu.
Ani nevíš jak moc těžký rozhodnutí to bylo ale když jsem se tak nějak učinila definitivní rozhodnutí (to bylo ještě před orlíkem) to bylo to že prostě přestoupím nemělo by to cenu a tak jsem si řekla .. byla jsem v tu chvíli hodně ovlivněná lidma na táboře. Ale potom když jsem jela na orlík a pak jsi tam přijela ty byla jsem za to nehorázně ráda a začala jsem si uvědomovat víc že o tebe nechci přijít protože jsem nečekala že můžu poznat tak užasnou osob jako jsi ty . a byla jsem zase na začátku rozhodování, protože jsi mě vynulovala když to takhle blbě řeknu. Ale nakonec jsem učinila rozhodnutí, že se na tu školu nevrátím, když jsem propadla v prváku tak ve druháku by to bylo jen horší. Jo budeš mi moc chybět ale budeme se vídat psát si a tak. I když se neuvidíme každý den a přijedeme k sobě na víkend tak to bude víc bombový a víc si to užijeme. Já vím, že tě to mrzí mě taky. Ale já prostě na tu školu nemám. Reparát stejně nedám a ani bych ho nedala a teď už je pozdě. Já moc doufám, že se za to na mě nezlobíš, ale jediný co mě na té škole drželo jsi byla ty a Mirka. Ani jeden předmět mě nebavil a ty praxe já jsem se bála těm dětem něco říct. Neumím vystupovat před velkým kolektivem a je jedno jaká věková kategorie to je. Ale nezvládám to.
To je asi vše typuju že až si to přečteš, že se mi nějakým způsobem ozveš tak na to budu čekat L
Samozřejmě že se ozvala. Volala mi na telefon. Když mi můj mobil začal vyzvánět a na displeji se ukázala její fotka. Hned jsem si vzpomněla, že jí dneska měl přijít dopis. Přišel. Hned jsem věděla proč mi volá. Telefon jsem zvedla a nic jsem neslyšela. Tak volám haloo. Chvíli se nic neozývalo, chtěla jsem to zavěsit a rázem jsem uslyšela ubrečenou Terezku. Když jsem jí řekla že to bude dobré což v tu chvíli nic jiného ani říct nešlo. Když už byla v pořádku tak mi začala odpovídat na dopis.
-
· „chci abys věděla že se nezlobím jsem ráda že děláš věc která ti přijde správná i přes to že máš kamarády s kterými chceš být ale nejde to určitě se budeme jak já i Mirkuška snažit i t si vídat co nejvíce“
· Tvůj dopis mě hodně překvapil a byla jsem hrozně ráda za něj
Sama znám to, že se mnohem líp a mnohem víc toho
“řekneš” Když to můžeš napsat.
Byl to dopis kde jsem se přesvědčila ještě přes 100% že jsi
člověk, který musí být v mým životem napořád, i když jsi osůbka která toho před
cizíma lidma moc nenamluví a působí jako stydlivka tak umíš krásně napsat a
říct jak si vážím druhých lidí
· Napsala bych ti taky dopis, ale než by to došlo tak by to trvalo proto takhle volám.
Je to dopis který mi sice způsobil smutnou tvář a neskutečně
mnoho slz ale měla jsem i radost že i přes to že to máš teď hrozně těžký tak
ses dokázala rozhodnout a jít správnou cestou a nikdo na tebe nesmí být
naštvaný.
· Mám tě hrozně moc ráda a budeš mi ve školní lavici hrozně chybět.
To je pro tento blok vše, ale není to vše pro dnešní den.
