Přemýšlivý večer, ve kterém se na nás sypou oblasti nevyřešené, nejasné, niterné, tužby něco začít, něco skončit. Najít směr. Může to být emocionálně velmi náročné a cítit můžeme jak syrové zoufalství, tak i horkou naplněnost vděčností a jasností svého záměru, chuť se rozeběhnout kamkoliv. Někdy i oboje toto najednou.
Leč je to změť a kdekdo o ni ani nestojí, je to dobrý recept na budoucnost. V rozrýpaných ranách, v náhle vysypaných tužbách, v cennostech ze šuplíku své duše, nacházíte to nejlepší, co můžete pro plánování budoucnosti. Závěry tohoto večera, víkendu nebo tohoto času, se neobejdou bez pořádné dávky dřiny. Je potřeba pro ty změny něco udělat – to je nad slunce jasné. Je potřeba dělat krůčky, často proti svým zvyklostem, pořádně se zapotit, rozhlédnout se a naplánovat další krůčky, a zase se zapotit. To, co nám nyní zraje, není zadarmo, ani náhodou. Je to dozrálý dílčí plán naší duše, víme a cítíme, jak to právě s tímto tématem, které vyvstalo z měsíčního svitu a nejistot, máme. Jak s ním máme naložit. A i jak se nám do něj chce, nebo zoufale nechce. Když se nechce, nevadí, téma poodstoupí a vrátí se dle svého uvážení… Kdo chce, pomůže mu vědomí, jež bude příští týden nabývat na síle, že když si dobře rozloží síly a své schopnosti, zvládne to. Start k dlouhodobým cílům.
